436. Ještě za zimního času…
Přišel březen, měsíc, kdy se nám před rokem narodila dcera. A tak vzpomínám na ten den, kdy to začalo. Je sobota ráno, konec března, pár dnů před termínem porodu. Při ranní toaletě mi odejde trochu krve, což mne mírně vyplaší a tak volám své porodní asistentce Janě, která mne uklidní, že to mi nejspíš odešla hlenová zátka. A že porod může dnes začít, ale také nemusí. Domlouváme se, že kdyby se něco změnilo, ať kdykoli zavolám. Porodní asistentka Jana má sice dnes imatrikulační ples své dcery, ale telefon má zapnutý a je v pohotovostním režimu. To, že bych dnes měla začít rodit, si stále nějak nepřipouštím, ani když se při přípravě oběda musím bolestí v břiše zkroutit do dřepu. Plánovali jsme dnes s mužem jít na trh, ale raději cestu odkládám. Místo toho se muž pouští do vyrábění polic do kuchyně a řeže a vrtá v předsíni našeho bytu. Odpoledne postoupilo a pro mě nové stavy těla se opakují čím dál častěji a pravidelně. Stále nechci věřit tomu, že už by TO bylo tady. Je to naše první dítě… Kontrakce prodýchávám a vzpomenu si, že bych měla zavolat Janě. Už je večer a Janu zastihnu už na cestě na ples. Líčím jí situaci, stále si nejsem jista, je-li to ONO. Jana radí vanu, ta ukáže. Vlezu do ní, a když po chvíli vylezu, je jasné, že je TO ONO. Kontrakce se zintenzivní a opakují se po 5min. Volám znovu Janě, je mi líto, že jí ruším na plese. Napadne mě, že bych raději zůstala doma a nikam nejezdila, ptám se na tuto variantu Jany, ale není na ní připravena, mluvily jsme o této možnosti při předchozích setkáních jen částečně a nebyla jsem pevně rozhodnuta. Navíc atmosféra kolem domácích porodů již houstne, je za pár dní duben, od kdy mají platit nová pravidla pro porodní asistentky asistující u porodu doma, bohužel téměř znemožňující tuto službu ženám doma nabízet. Tak se domlouváme, že se sejdeme v podhorské porodnici, kterou jsme si vybrali k porodu. Ulevuji si ještě doma při kontrakcích na míči a už je to docela síla. Dostávám se do jakéhosi změněného stavu vědomí a jen tak vše nechávám plynout. Muž stále v předsíni vrtá police. Škoda, že nemohu zůstat doma a musím myslet na cestu a přesun do porodnice. Volám opakovaně na něj, že už opravdu rodím a on mi vítězoslavně ukazuje otvor ve dřevě, který provrtal :o) Snažím se mezi kontrakcemi dobalit tašku a vyrážíme na cestu. Beru si sebou také velký polštář a jsem pak mnohokrát vděčná kamarádce, co mi to poradila. Muchlám ho při kontrakcích v autě, lehám si na něj při příjmu v porodnici… Cesta je dlouhá a i když je noc a jedeme rychle, pár kilometrů před porodnicí mám pocit, že snad porodím v autě. Vybavuji si, že tu noc jasně svítily hvězdy. Nakonec rodím v porodnici. Jana už tam na nás čeká, byla rychlejší než my. Je se mnou po celou dobu porodu a i když místní porodní asistentky jsou báječné, ten pocit, že je tam kromě mého muže ještě žena, kterou znám a která TO zná, je uklidňující. Porodila jsem 2hodiny po příjezdu do porodnice, v příjemné místnosti s vanou a tlumeným světlem, hudbou, s blízkými a respektujícími lidmi. Mohla jsem si vybrat polohu, ve které se cítím nejlépe. Soustředila jsem se tak na porodní práci, až jsem byla v závěru překvapena, že najednou je děťátko venku. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem porodila holčičku. Dívala jsem se v úžasu na ni a dívala bych se nepřetržitě ještě déle, kdybych nemusela přejít do vedlejší místnosti na drobné šití a porod placenty. Dítě si vzala dětská lékařka, která se tam náhle objevila a ošetřovala dítě na stole za mojí hlavou, zády ke mně. To byla asi jediná krušná chvíle, kdy jsem nechápala, proč miminko paní doktorka nemůže vyšetřit na mém těle (měla jsem to napsáno i jako porodní přání v porodním plánu). Bylo to sice jen pár minut, ale vím, že příště bych se tomu snažila zabránit a doma by se mi to pravděpodobně nestalo, když se dítě narodilo v pořádku. Po chvíli a po mém volání mi nakonec dceru dali na břicho a ta se hned doplazila k prsu a přisála se. Šití sice bolelo, ale za chvíli jsem na nepříjemnosti zapomněla, když jsme všichni tři leželi spolu v posteli ve vedlejším pokoji. Jana ke mně po porodu pak ještě přišla, jestli něco nepotřebuji a ujistila mne, že kdykoli můžu zavolat, budu-li potřebovat. Byly tři hodiny ráno, zimní čas se právě změnil v letní. Naše dcerka stihla přijít na svět půl hodinu před tím.
V porodnici jsme nakonec zůstali pár dní, i když jsme si plánovali, že půjdeme domů co nejdříve. Byly to takové společné prázdniny..
Děkujeme, Ivano, za to, že jste. Za Vaši přátelskou podporu a osvětu.
Přejeme hodně sil!
Michaela s rodinou