Své první dítě jsem porodila v porodnici. I mé druhé dítě se narodilo ve stejném zařízení, jen v menším a osobnějším. Přesto se od sebe oba porody lišily jako nebe a dudy. A také cesta, kterou jsem mezi porody, před nimi a po nich, prošla, byla dlouhá, plná rozporů, ale hlavně zajímavá a osvobozující.

Zajímavá nejvíce pro to, že se ze mě během dvou let stala ze zaryté odpůrkyně všeho „alternativního“ průvodkyně mateřstvím, která jediné, podle čeho se řídí, je citlivost.

Zjistila jsem totiž, že nic jiného k doprovodům nepotřebuji. Přečetla jsem mnoho knih, které se zabývají porodní tématikou, přelouskala jsem mnoho statistik a jejich závěrů, prohlášení WHO, UNICEF, IMBC a dalších. Čísla, která jsem při počátku studia vnímala jako základní stavební kámen, mi postupně přišly již jen jako pouhé potvrzení mého pohledu.

Zvláště u prvního porodu jsem pocítila, že mi nestačí jen „bezpečí“ porodnice, technické zázemí a zaběhnutý systém, který jsem doposud hledala. Potřebovala jsem citlivý přístup. Jak jej tam ale dostat a od koho ho žádat?

Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že není třeba novinek a hledání velkých věcí, vše již bylo vymyšleno!:) Již dávno totiž vznikla profese porodních asistentek. Studovaných žen, které získaly díky konkrétně zaměřenému studiu praxi a tím i jistotu. Porodní asistentky, které znají ženy již v průběhu těhotenství, se při samotném porodu lépe vyznají v ženiných přáních, pocitech, potřebách i projevech. Pokud má někdo hojně zkušeností, nedělá mu problém rozpoznat čas, kdy je třeba předat ženu a dítě dalším kompetentním osobám. Mohou být pak uvolněné a citlivé. Citlivé k ženě, k nenarozenému dítěti i novorozenci. Citlivé k porodnímu procesu, bez tendencí zasahovat a zachraňovat, protože díky zkušenostem a „znalosti konkrétní ženy“, nemusí být svazovány strachem.

V České Republice se však hodnota a zdravotní i psychologický přínos babictví začal postupem času vytrácet, neboť porodním asistentkám byly odepřeny mnohé kompetence. Mateřská a novorozenecká úmrtnost, traumata žen i dětí však volají po změně zaběhnutého systému, který je nefunkční, traumatizující a s odepíráním péče některým těhotným a rodícím ženám dokonce i nebezpečný.

Když jsem se seznámila s Ivanou Königsmarkovou, prožila jsem pocit, jako když Vám zapadne poslední dílek do obrázku z puzzle. Všechny načtené informace a zkušenosti z mých porodů se promítly z teorie do praxe a já si uvědomila, že tuto ženu jsem u svých porodů postrádala. Díky více jak 20- ti leté praxi s těhotnými, rodícími a ženami v šestinedělí, měla v sobě právě ten klid, moudrost, citlivost a pokoru k porodnímu ději, kterou jsem postrádala.

Ivano, děkuji Ti, že jsi mi ukázala možný směr a já teď mohu vědět, že pro mé děti, narozené i budoucí, jsem nejvhodnější osoba úplně pro všechno. Že mohu vědět, jakým způsobem pro sebe, své nenarozené, rodící se i narozené dítě zajistit nejbezpečnější a nejnormálnější prostředí. A to je osvobozující.

Díky za ten poslední dílek skládačky!

Anna Frantíková