Jiřina s růžemiKdyž jsem otěhotněla počtvrté, hned od začátku jsem se na porod těšila. Porodem Aničky ve mně narostlo obrovské sebevědomí a chtěla jsem porodit doma. K této variantě jsem bohužel nikdy nepřesvědčila mého manžela. Asi v půlce těhotenství jsem si domluvila schůzku s paní Ivanou Königsmarkovou a probraly jsme možnosti. V tu dobu ještě soud nerozhodl, nevěděla tedy, jestli bude v době mého porodu moci u porodů asistovat. Bavily jsme se i o porodnicích, kdy mi poradila, že nejlepší volbou pro Pražáky je porodnice v Mělníce. Rozloučily jsme se s tím, že vše promyslím. Do toho zasáhla taková jedna událost, kdy nejstarší Kuba dostal doma horečky a z vysoké horečky febrilní křeče, což byla asi nejhorší věc, kterou jsem kdy v životě viděla – epileptický záchvat ukončený bezvědomím. To mě tak vyděsilo, že jsem od té chvíle začala mít z porodu doma nějaký neuchopitelný strach. Došlo mi, jak dlouho trvá záchrance dojet, přestože bydlíme kousek od nemocnice a jak strašně by mě uklidnil lékař vedle mě. Porod doma jsem tedy kvůli tomuto zážitku zavrhla a začala zjišťovat další možnosti, jak a kde co nejpřirozeněji porodit. V Mělníce je možné zaplatit si nadstandardní službu, doprovod porodní asistentky k porodu. Rozhodla jsem se pro tuto variantu. S paní porodní asistentkou z Mělníka jsem se několikrát sešla. Probraly jsme porodní přání, popovídaly si. Byla úžasně milá a téměř ve všem mi vyšla vstříc. Začala jsem se na porod ohromně těšit. Kontrakce začaly v půl třetí ráno, den před stanoveným termínem. V pět ráno, kdy byly kontrakce asi po 5 ti minutách, jsem vzbudila manžela. V půl 6 mámu, aby šla pohlídat děti a švagrovou, aby nás odvezla do Mělníka. Dorazili jsme asi v půl 7. Natočili mi monitor, vyšetřili mě. Doktor si nebyl jistý, zda opravdu rodím nebo ne- byla jsem na 2 cm, což je u vícerodičky prý normální a kontrakce nic moc. Já si taky přestala být jistá, bylo to celý trochu jiný, než u prvních dvou porodů. Kontrakce cestou a po příjezdu do porodnice zase zvolnily a ustupovaly. Nicméně mě přijali. Na pokoji jsme byli s manželem v klidu a tak porod začal postupovat. Kontrakce byli intenzivnější, častější. Při dalším vyšetření kolem 9 hodiny jsem byla už otevřená na 4 cm a tak jsme šli na sál. Mezitím jsem ještě podlehla nemocničnímu řádu a nechala si aplikovat ATB, protože jsem byla GBS+. Bylo to zbytečné, protože jsem porodila za dvě hodiny, takže stejně nestihly zabrat… Porodní sál v Mělníce je krásnej, modrej, čistej, příjemnej a vybavenej vším. Porodní asistentka do porodního procesu nezasahovala. Vždy se jen v klidu optala, jak je, poradila úlevovou polohu, změřila ťukající srdíčko. Před 11 hodinou mi praskla voda a pak se to rozjelo. A chvilku po 11 hodině se nám narodil Nathan. Byl obrovskej – 4200g a 52 cm. Bez jakéhokoliv porodního poranění. Vedení porodní asistentky byl dokonalé. Polohu jsme si volila sama, ona jen podporovala, radila, pomáhala. Při tlačení jemně a nenuceně naváděla.  Byla profesionální a pozitivní. Skvělý porod. Škoda jen, že celý zážitek pokazila při odchodu z porodnice dětská lékařka. Z nemocnice jsem odcházela dřív, po 48 hodinách po porodu, s papírem, kdy moje lékařka potvrzovala převzetí do péče. Máme další dvě děti a nechtělo se mi zbytečně zůstávat v porodnici. Věděla jsem, že je třeba podepsat reverz, nicméně takový výdus od lékařky jsem nečekala. Dokonalé „bububu“ s minimem použitelných rad. Zde mě zase podpořila porodní asistentka, která pro mě byla velkou psychickou oporou. Stejně tak ostatní personál porodnice byl vždy vstřícný a milý a třeba lékaři gynekologové s předčasným ukončením péče žádný problém neměli. Inu, vždy je to o lidech. Podle mého názoru tato lékařka s minimem empatie a komunikačních dovedností do porodnice k miminkům a čerstvým maminkám vůbec nepatří.

Závěrem z mé zkušenosti:

  • I v porodnici jde porodit hezky.  Jen to chce mít buď štěstí na lidi, nebo si to zařídit tak, aby tam byli kolem pouze ty lidi, kteří ho podpoří.
  • Osobně si myslím, že není úplně ideální mít jasně daný scénář a představu o porodu s tím, že jakákoliv odchylka je špatně. Podle mě je nejdůležitější věřit v sebe, miminko, dobré lidi, svět a všechno dobře dopadne.
  • Pro hezký porod je nezbytná psychická pohoda. Jakékoliv narušení procesu porod zpomalí, možná i zkomplikuje. Už jen přesuny z domu do porodnice podle mé zkušenosti porodní proces brzdí. Zásadní je pozitivní přístup rodičky a doprovodu porodu. V bezpečném prostředí a s volností pohybu kontrakce tolik nebolí a porod je úžasný zážitek.
  • Nejvíc mě mrzí, že systém péče o matku a dítě v ČR neumožňuje matkám přivést si do porodnice vlastní porodní asistentku, že neumožňuje existenci porodních domů. Mrzí mě, že neexistuje kvalitní poporodní péče v domácím prostředí. Doufám, že někdy brzy v budoucnu už volba porodní asistentky, jako osoby blízké, provázející celý proces těhotenství, porodu a poporodní adaptace s miminkem, bude samozřejmostí.