Když jsem se vracela v roce 2009 z Konference aktivního rodičovství, byla jsem ve 4.měsíci. Tímto dnem jsem se začla zajímat o mateřství, porod, aj. společně s informacemi od mé sestry, která je dulou a sama má 3děti. Už od 15ti let jsem se vydala cestou svobody  – myšlením o zdraví, výživě, duševní hygieně, energiích, síle myšlenky (díky mami a Danielko) a tak bylo asi nevyhnutelné, když jsem se po přečtení knihy „Porod doma“ od J.Doležalové, udělala rozhodnutí, že to zvládnem. Zařadila jsem se tím do škatulky nezodpovědný rodič, co nemyslí na své dítě a riskuje. Ani přítel nebyl proti porodu doma, takže nic nebránilo rozvíjet myšlenku domporodu, popřípadě ambulantního porodu (to jsem ale fakt strašně nechtěla). Byla jsem přesvědčená a jsem dodnes, že kdybych musela rodit v porodnici, pro mě studeném prostředí, plno neznámých lidí, bacilů, názorů, strachů, něco nebo víc se pos..e a já si to do konce života budu vyčítat, že jsem to nezvládla ukočírovat, vždyť podobné přitahuje podobné. Těhotenství probíhalo dle tabulek, kontroly jsem neodmítala, jen ty doporučené jsem holt neabsolvovala. V tom roce 2010 ještě práce porodních asistentek při porodu doma zakázána nebyla, tak na první doporučení jsme se strefili a přístup naší milé PA mě úplně ale úplně uchvátil. Schůzky-konzultace proběhly, mé otázky plné strachu z neznámého byly spíš pro pobavení, nic nebylo nutné, nic nebylo více pitvat a potřeba rozebírat, ale to vím až teď.

Porodnici jsem zcela zavrhnout nechtěla,přec co kdyby něco nebylo v pořádku -sic po tolika letech bez jakýchkoliv vyšetření, antibiotik, zásahů.  poctivě jsem se s nadějí a ohledem na neznalost oboru objednala na běžnou kontrolu a monitor 39tt. …chvěla jsem se před návštěvou zařízení jako osika a tušila zradu! Kdybych tam MUDře neřekla: „nechci Hamiltona“, klíďo by si hrábla…“a Vy jako nechcete vnitřní vyšetření?“ tak tomu říkala…to mně ale bylo trapné odmítnou, co kdyby nebylo něco v pořádku (tehdá jsem ještě byla hrdinka – dnes bych řekla ne, nechci), já na to: „No klidně, ale nedělejte mi Hamiltona…“ „A proč jako?“, se mě zeptala. Následoval termín objednání na další KO, prý musela bych za týden na vyvolání (40tt), při kterém sestřičky (to jsem netušila, že to byly PA) „přemlouvaly“ paní MUDru, že termín mám přeci dle MS až za týden tak že to mám ještě celkem čas pro vše přirozené…andělíčci to byly, ty „sestřičky“…to bylo něco na mě a už jsem tam nešla, jen jsem tam další týden zavolala: „Mám teplotu“, a odpověď: „Ale to dojít musíte“, říkala MUDra. „Tak hned zítra.“ Říkám: „Ano, samozřejmě.“ A už jsem tam nešla a nechala vše volně plynout. 3. den po termínu dle MS, porodím Danielka, ale je mi divné, že do té porodnice nemusím oznámit, že jsem už porodila, neměla bych tam zavolat, ať se o mě nebojí? :-)))

Jak čtu ty „nemocniční“ příběhy, je mi za všechny ženy, které nebyli spokojeny, moc a moc smutno, tak prosím snad něčím bych ráda přispěla – strašně ráda všem ženám dala naději, že přirozeně to jde a to dokonce i 3x po sobě…a zároveň vyjádřila podporu paní Ivaně, shodli jsme se doma, že MUDři potřebují špatný vzor, aby Vás mohli všem předkládat, ale my Vás Ivanko a naše milé přítelkyně PA nedáme, vždyť díky Vám máme na světě krásné, zdravé a „svobodné“ děti a v sobě pevné sebevědomí důležité pro naše ženství.

Miluška Špačková, Brno
P.S.: MOC DĚKUJEME ZA VŠE!