AntonínJsem moc šťastná za to, že jsme se rozhodli strávit konec těhotenství, rození i šestinedělí s porodními asistentkami. Bez nich bychom asi neměli tak krásný zážitek.
Na radu kamarádek jsem se rozhodla rodit v Neratovicích – byla jsem se podívat i v Podolí, kde jsem se na začátku těhotenství registrovala (nechtělo se i tam hlavně kvůli tomu, jak velká porodnice to je).

Z porodních příběhů, které slýchám, nabývám dojmu, že připravit se na porod v nemocnici je nezbytnost každé rodičky. Za svou informovanost jsem vděčná předporodní přípravě Ivany Königsmarkové. Spoustu věcí jsme si s přítelem vyjasnili a mohli jsme si celé těhotenství i porod užít. I když jsem se na začátku registrovala v Podolí (pro případ komplikací) chtěla jsem rodit v Neratovicích (kamarádky tam měly dobré zkušenosti). Protože jsem měla rodit v době, kdy už tam nepracovaly známé porodní asistentky Miládka s Věrou, myslela jsem, že budu spoléhat na to, že tam bude nějaká milá porodní asistentka a s porodním minimem načerpaným na kurzu vše s přítelem krásně zvládneme. Pak mi to ale nedalo a do Neratovic jsem zavolala, jestli si můžu svou PA vybrat. Zeptala se mě, koho bych si představovala, nebo jaký porod bych si představovala. Řekla jsem, že jsem chodila k Ivaně na kurz a ona už věděla. Takhle jsem se dostala k usměvavým porodním asistentkám Lucce Pařízkové a Lucce Kochánkové. Mé druhé šťastné rozhodnutí pro pohodový porod (první bylo navštěvovat Ivany předporodní kurz). Hned jak jsme se začaly bavit, bylo jasné, že naší představu o porodu bez násilí chápou a nejen to.

Stejně jako jsem se těšila na každý kurz s Ivanou, tak jsem se těšila na každé setkání s nimi. Pro zavedení porodopisu a dalších administrativních nemocničních nezbytností jsem navštívila před porodem Neratovice. Vzala jsem si sebou kamarádku, tak to bylo vlastně docela v pohodě – při natáčení monitoru jsme si povídaly. Ale poradna u pana doktora Mušky byla hrozná. Od svého gynekologa jsem zvyklá na lepší vybavení a vychování. Nešlo ani tak o vnitřní vyšetření, které bych bývala radši odmítla, ale že mě pan doktor ani nepozdravil, natož se sám představil. A i tohle je jeden z důvodů, proč jsem byla tak šťastná, že už nebudu muset chodit na kontrolu sem. Zároveň jsem se bála, že na pana Mušku narazím při porodu. Další přeporodní vyšetření jsem absolvovala s Luckama příjemným povídáním, prohmatáním břicha a poslechem miminka přes břicho.

První kontrakce začali asi v půl sedmé ráno den před stanoveným termínem. Když jsem si byla jistá, že nejde o poslíčky, zavolala jsem PA. Doporučily mi odpočívat ve vaně, a že až se to zpravidelní, dorazí k nám a doprovodí mě do nemocnice. Dorazily asi v pět hodin odpoledne a někdy před osmou jsme se rozhodli jet do Neratovic. Do nemocnice s námi jela už jen Lucka Pařízková (tou dobou ještě v Neratovicích pracovala narozdíl od Lucky Kochánkové). Vše probíhalo dobře, do Neratovic jsme jeli bez obav, Lucky věděly, že pan Muška nemá službu a že naopak má službu jeden moc milý pan doktor, což se potvrdilo. Doktor Richard Sabol byl při příjmu zdvořilý a klidný – to mi hodně pomáhalo. Zeptal se, jestli ho budeme chtít při porodu, odvětila jsem, že ne, že děkujeme, že nám “postačí” Lucka. Vůbec všude byl klid – byla neděle večer – možná proto. V Neratovicích jsme moc času nestrávili. Antonín a prstPo příjmu jsem si nechala dát na pokoji kapačku s antibiotiky (měla jsem pozitivní test na streptokoka a asi jsem chtěla předejít případnému riziku – teď bych se tomu radši vyhla…mít kontarkce a kapačku v ruce není nic příjemného), potom už jsme šli do koupelny – obrovská vana s horkou vodou a vonnými oleji a svíčkami mi udělala dobře, asi ten rozmarýn a to všechno zapůsobilo, já se dostatečně otevřela a přesunuli jsme se na sál, kde opět Lucka udělala příjemnou atmosféru (ztlumené světlo, klid, teplo). První porodní poloha – na kolenou opřená o balón – mi vyhovovala celý porod (mohla jsem tak mít uvolněné kyčle, ve kterých jsem bolest cítila nejvíc). I přes bolesti a moje hlasité naříkání Lucka byla celou dobu klidná a já měla úplnou důvěru, že dělá přesně to, co je potřeba a nic navíc. Když jsem potřebovala silnější kontrakce a syn byl dlouho jen částí hlavičky ven, Lucka přiskočila s rozmarýnovým olejem a pomohla mi tím k delším kontrakcím a to mi pomohlo v porození Antonína. Hned mi ho mezi nohama podávala dopředu, ať si ho můžu vzít. Vylezla jsem na porodní křeslo a se synem v náručí jsem porodila placentu a nechala si od pana doktora zašít drobná natržení. Narodil se těsně před půlnocí na začátku ledna. Apgar skóre 10-10-10.. Lucka musela jít další den od rána na svou regulerní službu a tak jsme s přítelem a synem na sále na dvě hodiny osaměli. Potom jsem šla se sestrou na pokoj a přítel se synem na prohlídku a měření. V noci proběhla zbytečná situace, kdy jsem šla na sesternu poprosit, jestli mi sundají kanylu. Odvětily mi otázkou, jestli jsem už byla na záchodě. Kanylu mi vyndají, až když se vyčůrám. Asi jsem byla hodně unavená, a tak jsem uposlechla. Zaúpěla jsem si na záchodě a pak znova zašla na sesternu, kde mi kanylu vyndaly a já se mohla jít trochu vyspat k našemu drobkovi.

Ráno, jsme absolvovali školení ohledně přebalování a podobně. Naznačili jsme, že bychom rádi co nejdříve domů. Po telefonátu s naší pediatričkou, podepsání reverzu a ujištění, že bereme zodpovědnost za naše dítě na sebe, jsme byli propuštěni. Po obědě jsme vyrazili. V nemocnici jsme dohromady nestrávili víc než 18 hodin.. Nikdo mi nenabízel léky na úlevu od bolesti, nikdo nemluvil o urychlení porodu, vyvolávání, nástřihu hráze, nikdo neprosil mého přítele, ať počká za dveřmi a nikdo mi nechtěl ani na chvíli syna odnést. Jsem si dobře vědoma toho, že to je díky porodní asistentce Lucce, která nás toho všeho uchránila a připravila nám ostatní personál, že už chceme jít domů a že to zvládneme. Po zbytek šestinedělí k nám chodily domů radit a zodpovídat otázky. Paní pediatrička za námi taky přišla na první dvě prohlídky domů. Takže v pohodě a v klidu domova jsme řešili a dozvídali se rady, jak se starat… Lucky všude doporučuji. Každému bych přála takovou pohodu.

Kateřina