Miminko pod sprchouMilé ženy, máme velkou moc pomoci našim matkám, sobě i svým dcerám, když každé porodní násilí pojmenujeme, vyjádříme jeho škodlivost a budeme na tomto poznání růst, zaléčíme tak naše zraněné duše, nebudeme dál předávat další škodlivé násilnosti, ať už je to „odpočinutí“ si po porodu, nebo obhajování toho kterého zásahu, bez kterého bychom jistě neporodily. A pojmenování zdravého rození, všeho, co je pro matky a dítě zdravé, je velmi důležité, nikdo jiný to za nás neudělá, jak napsala A.H. „Takové porodní prokletí do té doby, dokud ho někdo nezlomí“, ten NĚKDO, jsme milé ženy, MY! Máme šanci přetnout generační přenos totalitních porodních praktik.

Takže, VÍME, JAK JSME PŘIŠLY NA SVĚT?

Viac ako 14 dni po TP, porod zacal spontanne, v nemocnici katastrofalny pristup, nikto si maminu nevsimal, resp. jej neverili, ze omdlieva bolestou, kym naozaj neomdlela, porod samozrejme na chrbte, ziadny bonding, ja na novorodenecke, mamina na sale, ani ju nezakryli, bola jej zima, na kojenie ma nosili kazde tri hodiny (spravidla som spala alebo som bola uz predtym nakrmena z flase), po niecom takom sa kojenie snad ani nemoze rozbehnut, takze som bola prakticky nekojena, resp. minimalne myslim, ze tak max. niekolko tyzdnov (aj ked mamina sa snazila a chcela)… cele zle …
J.D.

Ja přirozeně a přesně v termínu. Mamka se po cestě na záchod bouchla do břicha a tak za dvě hoďky jsem koukala na svět. Mamka prohlásila, že by mohla rodit každý týden. Šťastná to žena…
P.B.R.

Asi v termínu, mamka povečeřela, šla si lehnout, že ji bolí břicho a asi se přejedla. Za asi 3 hoďky už držela moji hlavu mezi stehny na schodech porodnice a poslouchala výčitky sestřiček, jak si to jako představuje chodit tak pozdě rodit. Nikoho nezajímalo, že je to 17letá prvorodička.
D.D.

Já jsem se rozhodla přijít na svět ve 26 tt. Dva měsíce mě máma neviděla (pouze několikrát mě ukázali přes okno porodnice), byla jsem v inkubátoru, vozila mi každý den mateřské mléko a já se po dvou měsících přisála a byla jsem kojena do půl roku, dokud jí neřekla pediatra, že má slabé mléko, jelikož nevydržím 3 hodiny bez kojení. Když se máma ptala pediatry, že je divný, že vůbec nebrečím, jen tak ležím v postýlce, tak se jí vysmála, že má být ráda…
Taktéž si myslím, že má dvouměsíční separace v inkubátoru náš vztah s mámou velmi poškodila, i když to tak na první pohled nemusí vypadat.
P.A.

Krásné téma. Moje maminka se mnou měla prý moc pěkné těhotenství. Cítila se vyklidněně, milovala svoje měnící se a kulatící tělo, i když přibrala 27 kilo. Tolik před tím u mých dvou bratrů nepřibrala. Musela hodně pracovat, až skoro do konce těhotenství a starat se o kluky. Když jsem sama teď těhotná, tak nechápu, jak to můžou ženy v takové těžké kombinaci zvládat. Kvůli přetížení z práce skončila v sedmém měsíci na udržovačkách na pár dní. Tuším, že jí natékaly a svědily nohy, měla asi trochu těhotenské nevolnosti, o dalších problémech moc nevím. V těhotenství se dostala k podpultové knize, kterou napsali nějací manželé a popisovali tam mimo jiné i techniku malování spirál prsty na bříško při kontrakcích. Teď bychom to nazvaly hypnoporodní technikou. Spirály smotávala a rozmotávala a myslela jen na to. Měla prý díky tomu bezbolestný a rychlý porod. Jen jí chtěly na sále sestry přivazovat ruce, myslely, že je švihlá. Holt rok 1982. Mé vzpomínky jsou takové, že jsem se cítila v děloze dvojím způsobem. Na jednu stranu moc pěkně, vyživeně, milovaně. Na druhou stranu ztraceně, odpojeně od Domova, bez komunikace s maminkou i tatínkem, i když vím, že na mě mysleli. Porod byl pro mě taky ambivalentní. Na jednu stranu jsem následovala instinkty, na druhou stranu jsem se bála, že umírám, bála jsem se budoucnosti. Pak nastala klasika: příliš světla, cizí lidé, neklid, rychlé přestřižení od placenty a nepřisátí hned po narození (způsobilo mi to do budoucna mimo jiné problémy s poruchami příjmu potravy), separace, bezmoc, osamocení, nevyslyšení mého názoru, studeno, pláč. Na druhou stranu mi tyhle osobní vzpomínky dávají nahlédnout do toho, co nechtít a čemu se nejlépe vyvarovat u mých dětí, pokud to půjde. A taky náhled do fungování psychiky. Člověk se pak na lidi mnohem méně zlobí a víc je chápe, když vidí, že jsme všichni tady takoví tak trochu emoční mrzáčci, dokud se nezahojíme. A porodem to většinou spíš jen začínalo. Rodičové neměli moc informací, a tak to dělali minimálně částečně tak, jako jejich rodiče. Ale byla to taková doba, není se za co zlobit, i když to mohlo nechat šrámy na duši. Jinak jsem byla vysněná tatínkova holčička. Věděl, že přijdu už před prvním dítětem. I jméno bylo jasné. Kačenkou pak občas nazývali i mé bráchy v prvních měsících. Jak mě očekávali, měli připravené věcičky pro holčičku, a pak se jim těžko překlápělo do klučičích jmen, holt jsem si dala na čas a měla jsem pak alespoň statut „benjamínka“
K.U.

CS jenom proto, že mamka má 155 cm a já měla něco víc jak 3 kg
N.G.

V 36tt, porod trval 4 hodiny, chtěla jsem jít zadečkem, ale těsně před mě dr otočil, pak inkubátor, ale kojena do 12 měsíců.
E.M.

Já přirozeně, rychle, na Silvestra. Za to řádná separačka… kojení cca dva měsíce…
T.B.

Spontánní porod 3 týdny před termínem (mamka měla jít kamarádce na svatbu). Klasika – na zádech, nástřih, oxytocin, oznámili, ze jsem holka a odnesli ,vraceli na kojeni, jinak separace, tátovi mě ukázala jen z okna, jo ročník 85 v Holešově.
Jak s takovými traumaty mohly naše matky žít a mít víc jak jedno dítě? Vcelku snadno, řekla bych – neměly takový přístup k informacím, byly vychovávány v režimu jako ovce, sedávej panenko v koutě… málokterá si dupla, aby na ni nebyli zlí, vidím to teď u babi na LDN, raději nic nechci a přetrpím tady, jen abych někoho nenaštvala. Mamka mě kojila 3 měs, pak se automaticky dávala „papka – řídká krupička ve flašce“, protože mliko už je přece slabý, že. A do mě teď valí, že 8 týdenní dceři mám dávat čaj, protože půl hodiny po kojení vyplazuje jazyk.
Kristellerova exprese – možná to tak super berou proto, že po těch všech zásazích do porodu už opravdu byly natolik vyčerpané, že by dítko samy nevytlačily, kamarádky, co rodily před 6 a 2 lety, to tak taky vidí. Holt nezažily přirozený porod.
Hanka

Tak u mě celkem rychlý přirozený porod bohužel s nástřihem, pak klasická separace od maminky – fuj. Ale zato kojení jsme si užívaly do roku:)
M.P.K.

Já jsem se narodila „přirozeně“ v Motole, podle slov mámy „za čumění asi dvaceti mediků a nešikovnýho porodníka na stáži, kterýmu radil nějakej starší“.. Jinak samotný porod mě byl prý bezproblémový a rychlý, bez větších bolestí, na rozdíl od mých mladších sester… Separovaná jsem byla a to tak, že mamka ani nevěděla, jestli jsem se narodila živá, protože mě prý hned odnesli bez ukázání, až později přinesli na ukázku a pak zase odnesli a vozili mě na kojení po 3 hodinách jako vánočku s ostatníma… Kojená jsem byla zhruba do půl roku, prý že pak mamka neměla výživný mlíko nebo co jí v tý době řekli…
G.D.

Vyvolávaný porod, v leže, nástřih, odnesená…klasika… kojení 6 týdnů do prvního spurtu, máma prý měla prsa rozkousané, takže asi špatná technika sání.
M.K.

Po termine vytlacena valanim na brucho..ci bola vyvolavacka mama nevie ale nevidela ma..studeny komunisticky odchov v nemocnici, separacia, takze ani nekojila..
Co moja mama…, pred 40timi rokmi ma rodila…, ale ja som rodila pred 20timi rokmi so vsetkymi intervenciami aj s vyvolavackou skakanim po bruchu..hamilton..a dieta som si videla az na dalsi den vzdy len 20 min. na kojenie, aj to vzdy spalo a bolo zabalene vo vankusi. Nahe som ho videla po prvy raz v den odchodu z nemocnice a nekojila som… Za 20 rokov ziadny posun medzi maminym a mojim porodom.
Dnes sa rodi rovnako v najblizsej nemocnici… Len dieta vam nechaju na izbe. Ale to je tak vsetko…Ttakze to je 40rokov uchylnych chorych porodov. Starka moja rodila doma 5 deti. Vsetky kojila. Moja mama 3 v nemocnici…, nekojila ani jedno.
Boze vsetko ma boli ked vas citam.
Ubohe zeny, mamy… tolke roky… a stále
H.M.

Hororové porodní příběhy má moje tchýně… První dítě rodila v 19ti, do porodnice přijela s kontrakcemi, píchli jí vodu a celkem dost hodin si jí nikdo nevšímal. Porod se jí zastavil, tak do ní pak rvali oxytocin, tlačení se jí nedařilo (ale říkala, že ležela na zádech s nohama nahoře strašně dlouho, až ji chytaly křeče), tak jí pak nastřihli a nějaká 100kilová sestra jí skočila na břicho. Praskla jí děloha a roztrhala se k tomu na všechny strany, takže jí pak napůl v bezvědomí šili a dávali jí transfuze. Pak jí násilně zastavovali laktaci lékama, protože brala nějaká brutální antibiotika na zánět v tom rozsáhlém šití… V nemocnici byla asi měsíc. Pak ještě porodila tři děti, vždy s nástřihem, ale kojit nikdy nemohla…
J.Š.

Přirozeně, rychle…3.dítě.. ale stejně mě odložili do inkubátoru, prý přidušenou…jinak klasika před 26ti lety… separovaná, kojena týden… V Ústí nad Labem, v roce 88.
Elena

Ústí n.Labem, v r.82. Po vaginálním porodu pořád spolu a kojená do roka.
E.P.

Přenášena dva týdny, nástup do porodnice, v poledne píchli mamce vodu a ve 4 jsem byla na světě. Klasicky pobyt na novorozeneckém, kojena asi 6 týdnů. Šlo to šupem, asi jsem byla už natěšena ven. Ségra super rychlovka, večer bylo mamce divně, odjeli do porodnice a do půl hodiny se narodila. Zato babička rodila tátu 4 dny, měl 2,5kg a další dítě už jí nedoporučili. Dnes by udělali císaře. Bohužel jsem to zdědila po ni…
E.L.

Rok 81, mamka přijela do porodnice s bolestma, musela ležet na pokoji na posteli, křičeli na ni, ať neřve, že je prvorodička a ještě nerodí, porodí tak zítra. Za chvilku mě porodila, na koze, konec pánevní (což se nevědělo, utz. nebyl běžný). Samozřejmě miminko separovali, klasika „vozili“ na kojení, částečně kojila tak 3 týdny, máme doma fotku, kdy jsem první den z porodnice doma a piju z flašky. Dle mamky „neměla dost mlíka“ a nenechá si to nijak vymluvit. Tento svůj porod hodnotí jako dobrej, jen pokaždé zdůrazní, jak na ni řvali, což musel být asi děs. O kojení si doposud myslí, že buď ženská má štěstí a má dost mlíka anebo nemá a pak musí dát flašku. Víc o tom přemýšlet odmítá. A bylo to Brno, Obilní trh
I.H.

Po dvoch dnoch vyvolavacej infuzie SC:) to bol rok 85 Slovensko, takze potom tyzden ci 10 dni v porodnici, nosena na kojenie, totalne opruzena – sestricky asi mali vela deti a malo casto prebalovali…nastastie mamka dala doma potom uz vsetko do poriadku;) a kojena som bola asi rok, lebo v roku som sla do jasli a to som vraj z mamy strhavala saty, ked ma vyzdvihavala a normalne ma na zastavke autobusu kojila..odvazna to zena! este ked sa kojil moj o dva roky mladsi brat tak si bribuzni robia srandu, ze mi tiez este dala cucnut, ked som sa tak tuzobne divala a myslim, ze si to aj pamatam:D ale ja si to skor pamatam, akoze som bola zvedava a zaujimalo ma, ako to chuti a tiez si este pamatam, aka som bola mame vdacna za to, ze mi to dovolila si vyskusat..takze tak:)
A.M.

Rok 84, Brno, předčasně o 2 týdny, na lehátku, celou dobu s asistentkou, doktor ani nepřišel, jen se zeptat jestli je vše v pořádku.. po porodu separace – dobrovolná, máma do teď říká, ze byla ráda, že mě neviděla, ze si mohla odpočinout.. takže to bylo asi náročný.. vozeno na kojeni..to mi moc nešlo, byla jsem maličká 2,5kg, tak si ji starší sestra vzala na sesternu, kde při pleteni máma pořád mě přikládala, abych se rozkojila, tak to šlo..a kojena cca do půl roku..
J.B.

Vyvolávačka 14 dní po termínu.
K.O.

v dobu, kdy jsem byla připravená, ale když mamka řekla, že rodí, napíchali do ní „vše“, neb předtím měla trombózu, při józe jsem cítila veliký strach se narodit, prolízt porodními cestami, ale odhodlala jsem a průchod už byl pěkný.. separačka ani ne, byl to červen 1989, Liberec.. kojena cca šestinedělí, max 2 měsíce.. u ségry i u mě mamka rychle přestala kojit (záněty, strupy, krev, hubnutí a tím přišla o mléko..)
N.H.

Prý přirozeně, spontánně.. Moje máma měla štěstí, že byla v péči Mudr Uzla, který už za dob totality měl docela nadčasové názory a litoval matky za jejich utrpení, tudíž se ho snažil eliminovat (své vlastní ženě kvůli tomu odmítl udělat víc, než jedno dítě).. Takže žádná medikace, u porodu klid a rodila v sedě.. Bez nástřihu, bez dalších zásahů… Co se týče jejích zážitků z porodu, tak říká, že nic hrozného se jí nedělo a nemůže si vůbec na nic stěžovat.. šlo to jako po másle, skoro bezbolestně a Dr jí plně podporoval v tom, co dělala… ovšem jakmile vyplivla dítě (myšleno mě), viděla mě až druhý den.. Odnesli jí ho hned, ani neukázali.. navíc druhý den jí mě ukázali jenom z dálky s tím, že jsem chytla infekci do pupíku a nasadili mi ATB, protože to vypadá, že umřu.. (máma po 3 potratech a jednom mrtvě porozeném dítku dostala horečky a do týdne přišla o mlíko)..
Tak nějak pořád nemůžu přijít na kloub tomu, jak tohle souvisí s mýma porodama a mým kojením (já 2x CS pro KP a kojím druhé dítě už rok, první cca 2 roky)
Jinak mě zarazil jeden porodní příběh, co jsem slyšela od známé…. netuším, jestli měla vyvolávaný porod, ale při porodu jí v roce 1989 vrazil doktor ruku do dělohy a v placentě otočil jejího syna, protože se dostal do příčné polohy uprostřed porodu, tak aby ho nasměřoval správně hlavičkou… no a pak něco o tom, že musela tlačit tak usilovně, že nejenom že jí popraskaly žilky v očích, ale měla plno modřin i po rukách a nohách… ale to prý neví, jestli z těch neustálých injekcí co do ní v průběhu porodu píchali, nebo taky z tlačení.. kdo ví, co jí dávali…
Považujou naše matky za správné a nevyhnutelné to, co se jim stalo?? Obviňujou ze svého utrpení doktory, nebo to tak prostě mělo být a Dr jim zachránili životy?? Jak vás podporují při vašich přirozených porodech??
Moje matka se mnou porod třeba nikdy neřešila.. neměla potřebu a svým způsobem to brala tak, že to přece nic hrozného není a nemám proč se bát a čeho.. nijak mě nepřipravovala, naopak mě nechávala, ať věřím doktorům, ti přece ví nejlíp (sama neměla špatnou zkušenost).
To tak má spousta ženských i dnes…
J.D.

To, co řekla PA mé mamce při mém zrození, jakoby se vrátilo mně. Stejnou větu řekla PA mně, když jsem rodila syna.
Věta: “ Omlouvejte se svému dítěti, že mu ubližujete. “ Věta vynesená v aktivní druhé době porodní, kdy už šlo vidět hlavičku. Mojí mamce tuto větu řekla PA, podle toho co mi vyprávěla, při první době porodní.
Porodní prokletí bude do té doby, dokud ho někdo nezlomí. Vidím to na dlouho ještě. Moje mamka např. Kristellerovu expresi (dnes moderněji řečeno – tlak na fundus)
vnímá jako životazachraňující záležitost. Ale ona se se mnou detailně o mém, sestřiném či bratrově porodu nikdy nebavila. Když jsem jí navrhla, že by jsme se obě, společně účastnily jednoho work shopu, který půjde do hloubky porodních, generačních traumat, tak odmítla. Odmítla s tím, že se nechce nimrat v minulosti.
A.H.

Vyvolany, dojcenie nie.
M.H.

Moc by mě to zajímalo, ale nevím. Moje mamka o tom buď mluvit nechce, nebo si to opravdu nepamatuje.
Z.K.

O dva týdny napřed prý…mamce praskla voda, za cca 20 hodin v porodnici (na lůžku porodnickém, uááá!) jsem se narodila… ráda bych věděla víc, ale víc o tom mamka nikdy nemluví…
H.B.

Moje maminka ušla se mnou a mou sestrou kus cesty a když byla u porodu doma našeho Jáchyma, stala se z ní zastánkyně domácích porodů :)Sestra žila dlouho v Anglii, to taky hodně pomohlo, abychom pochopily, že to jde i jinak. Teď už je babičkou 4 domorodců a 2 narozených v porodnici, takže jasná převaha. Já jsem se narodila prý jako po másle, ale nástřih stihli, separace jasná, kojení 6 týdnů, taťka mě viděl sice hned po porodu, ale prý nikdy nic tak ošklivého neviděl.
K.J.

Předčasně, v důsledku nešetrného vaginálního vyšetření. Ovšem na porod maminka vzpomíná navzdory tomu ráda, protože prý pan doktor si šel lehnout a ona rodila pouze se starou zkušenou porodní bábou, která se jí věnovala. Horší bylo období po porodu, kdy jsem byla od matky separovaná více než tři týdny.
L.P.

Máma si to nepamatuje, ale říkala, že mě vyprdla jednoduše, narozdíl od bráchy po 15ti letech – vyvolávačka-kleště.
R.R.

Já přirozeně KP, trvalo to asi 10 hodin, bylo to v r.81 v Českých Budějovicích, pak jsem byla týden na „bečárně“ a u mámy jen po 3 hodinách.
Mamka kvůli tomu, že jsem šla KP, musela celý den nejíst, kvůli případnému císaři. Ona si moc pochvaluje toho doktora, co byl u porodu, páč to chtěl i přes ten KP dát přirozeně. Snad to i on sám chtěl víc než mamka, která moc nevěděla, která bije. Hodně vzpomíná na to, že u porodu byli dva medici, prý aby viděli komplikovaný porod. Mamce to prý vůbec nevadilo. Mockrát vzpomínala na to, že sem se těm medikům moc líbila, neb jsem neměla díky porodu KP zmáčklou hlavu, a kvůli žloutence jsem byla jak opálena od moře. Takže hned po mém porodu byla chválena má krása, což se pak už ale nejméně 2 desetiletí neopakovalo )), takže mě to evidentně nijak neovlivnilo. To spíš ten porod KP, jsem dost jiná a jdu dost proti hlavnímu proudu. I když jsem byla na bečárně, kojena jsem byla 8 měsíců a s mamkou máme hodně blízký vztah, cca obden si voláme, jen tak, probrat co se ten den událo. Mamka mi vždy hodně důvěřovala a dávala mi možnost být nezávislá, když jsem se sama rozhodla pro domácí porod, neřekla jsem jí to, ale věděla jsem, že když jí to oznámím, až bude malej na světě, přijme to.v pohodě. A ona to možná i podvědomě tušila, ale neřešila to, jak sama říká, „hrála mrtvýho brouka“. Nakonec mě za to i docela obdivovala a obdivu se mi dostalo i od některých jejích kámošek. Prostě, mamku bych nevyměnila za nic na světě, ale doufám, že takhle úzký, nebo i užší vztah jednou budu mít i se svým synem.
M.P.

Porod rychlý, pohodový, kojená do 6 mesiacov. ostatne neviem.
Som spokojny človek, a pokial som bola odnesene dieta, co som asi bola, nijak zvlast ma to nepoznamenalo.
A.K.

…pokračování zítra…

Černobílé fotografie převzaty z http://denikreferendum.cz/clanek/19372-ivana-konigsmarkova-svobodne-a-zodpovedne