Zde po dlouhé době pokračování rozhovoru s maďarskou porodní asistentkou Ágnes Geréb, perzekuovanou maďarskou justicí. Děkujeme paní Lucii Tatransky za překlad druhé části.

První část rozhovoru zde: http://www.pribehyproivanu.eu/odkazy/2013/02/04/rozhovor-s-agnes-gereb-1-cast/

K další tragické události došlo v roce 2003 (článek o tomto incidentu v angličtině si můžete přečíst zde: http://szules.hu/index.php?option=com_content&view=article&id=536:this-happened&catid=69:writings&Itemid=89). Asistovala jsem při porodu dvojčat. U druhého miminka, které bylo stále ještě v matčině děloze, se po narození prvního ze sourozenců objevily komplikace. Abych urychlila jeho porod, ženě jsem nitrožilně aplikovala oxytocin. Následkem toho přišlo dítě okamžitě na svět (což ostatně bylo účelem tohoto zákroku. Ani ta nejlépe vybavená nemocnice by nebyla schopna provést císařský řez rychleji). Ihned následoval pokus o oživení. Přes veškerou snahu dítě utrpělo anoxii a ve věku sedmi měsíců doma zemřelo. Během nemocničního pobytu tohoto novorozence leželo ve vedlejším inkubátoru jiné dvojče, které v průběhu porodu v nemocnici postihly stejné komplikace. Nevíme, kdo byl přítomen u porodu tohoto dítěte. Za tento porod a také za porod, při němž novorozenec zemřel z důvodu dystokie (zaseknutí ramínek v porodních cestách), jsem byla odsouzena ke dvěma letům vězení a desetiletému zákazu činnosti (článek o tomto incidentu v angličtině si můžete přečíst zde: http://szules.hu/index.php?option=com_content&view=article&id=534:a-tragedy-happened&catid=69:writings&Itemid=89). Poškození, které z důvodů anoxie dvojče utrpělo, bylo přičítáno aplikaci oxytocinu. Podle všeho by tuto chybu při porodu v nemocnici nikdo neudělal. V ten samý rok běžel v televizi seriál o porodech. Jeden z hlavních lékařů, kterého do vysílání pozvali, hrdě popisoval případ, kdy během porodu rodičce nitrožilně aplikoval oxytocin. Zjevně neměl pocit, že by o tomto tématu neměl před televizními diváky mluvit (http://www.youtube.com/watch?v=iTrBpxiP3L0). (Jelikož mu je velmi obtížně rozumět, můžete si to, co říká, přečíst v titulcích.) V Maďarsku do té doby nebyl nikdo za dystokii odsouzen. V Anglii byla vypracována studie zkoumající příčiny úmrtí u 56 případů dystokie při porodech vedených v nemocnici, které se vyskytly v průběhu dvou let. Tato studie byla předložena maďarskému soudu, který se mým případem zabýval. Z úst jednoho hlavního lékaře během soudního líčení zaznělo, že v Maďarsku dosud nikdy nebyla dystokie shledána příčinou úmrtí. Zdá se tedy, že angličtí porodníci se mají od těch maďarských hodně co učit.

B: Sledují se následně nějakým způsobem poranění nebo jiné problémy matky nebo dítěte, k nimž dochází při domácích porodech? Existuje nějaká statistika porodů s anoxií nebo závažným poraněním vagíny či s jinými poporodními problémy (inkontinence, anální fisura)? (V nemocnicích se podle mých informací tento druh statistiky nevede.)

Při domácích porodech, při nichž jsem asistovala buď já, nebo některá z mých kolegyň, k závažnému poranění ženy naštěstí nedošlo. I pokud bychom neměly zájem sledovat život novorozenců a jejich rodin, díky médiím bychom se vše dozvěděly. Po porodu udržujeme kontakt s každou rodinou, takže je pouze velmi málo rodin, o kterých nemáme další informace. Je zde například matka, jejíž dítě (nenarozené doma) už má vlastního potomka. Každého 7. dubna se u příležitosti Dne domácích porodů setkáváme s rodinami a dětmi, které přišly na svět v domácím prostředí. Jejich příběhy shromažďujeme na webu www.tortenetek.szules.hu. Co se poranění hráze týče, pouze velmi málo případů (spočítali bychom je na prstech jedné ruky) vyžadovalo nemocniční péči. Díky zásahu nemocničních lékařů se všechny tyto ženy plně zotavily.

B: Měla jste možnost omluvit se rodinám postižených dětí nebo těm, jejichž dítě zemřelo? Pokusila jste se o to? Přijaly vaši omluvu?

Jediné dítě, které během porodu zemřelo, byla již zmíněná holčička, která se zasekla v porodních cestách. Bohužel jsem od této smutné události neměla možnost s rodiči mluvit. Den po tomto nešťastném případu jsem se i s lidmi, kteří mi pomáhali, vydala navštívit matku do nemocnice, ale otec nás poslal pryč. Matku jsem pouze viděla, jen jsme se na sebe podívaly. Nemohli jsme ji obejmout. Z tohoto důvodu jsme na našem webu vytvořili sekci, v níž si rodina (pokud by o to měla zájem) mohla přečíst soucitné zprávy, které tam zanechaly ostatní rodiny (http://szules.hu/index.php?option=com_content&view=article&id=162:egyutterzo-levelek&catid=53:egyeb-irasok&Itemid=76). Od tohoto osudného dne, 15. září 2007, každoročně zapálíme svíčku za tuto holčičku. Za ni a také za ostatní, 4. března (2000) a 24. prosince (2003). Společně s rodiči vzpomínáme také 4. září (2009) a 5. října (2010). (O posledních dvou datech nechci hovořit.) Tyto vztahy jsou velice důležité. Jedni rodiče nás pozvali na rozloučení s popelem jejich miminka, s jinými jsme zase sdíleli útrpnou cestu ke smrti jejich miminka. Tato přátelství jsou velice důležitá a trvají věčně. Miluji je. Oni zase milují mě i nás ostatní a sdílejí s námi své nejtěžší momenty. Naši bolest sice nemůžeme dost dobře porovnávat s jejich utrpením, ale i pro nás je to velice těžké a zůstane tomu tak po zbytek života.

B: Máte představu jak by měl vypadat optimální model domácího porodu? Podporujete například porodní domy, které jsou součástí nemocnic a v nichž ženy mohou rodit v podmínkách, které jim vyhovují?

Nemyslím si, že porodní dům v nemocnici je reálný. Spolu s kolegy jsme vymysleli porodní dům, jehož smyslem je porod mimo nemocnici. Určitě je ale skvělý (a také realizovatelný) nápad vytvořit v nemocnici oddělení, kde porody vede porodní asistentka. Nemyslím si, že porod doma nebo v porodním domě je pro všechny. Krásný porod je možné zažít kdekoli: v nemocnici s porodní asistentkou, v nemocnici tradičním způsobem, na klinice s nejlepšími přístroji a lékaři, doma, v porodním domě, v porodním centru. Čím bezpečněji se žena cítí, tím méně je pravděpodobné, že při porodu nastanou komplikace. Žena, která nemá žádné komplikace, ale cítí, že jediné bezpečné místo pro porod je v nemocnici, nebude schopna porodit doma. A pokud by měla neplánovaně rodit doma, rozhodně by to pro ni nebyl příjemný zážitek. Jestliže společnost akceptuje domácí porody a v nemocnicích vzniknou oddělení, kde by bylo možné rodit s porodní asistentkou, rozšíří se možnost výběru místa porodu. Pokud máte všechny důležité informace a možnost rodit tam, kde se cítíte nejbezpečněji, je velká pravděpodobnost, že váš porod proběhne bez komplikací.

B: Existují statistiky úmrtí při domácích porodech (buď z vaší vlastní praxe, nebo obecné, třeba i mezinárodní) či porodech v nemocnicích?

Neexistují. Ale můžete si to sama spočítat. V průběhu porodu zemřelo jediné dítě. Ve skutečnosti ani nevíme, jestli zemřelo v porodním domě, na cestě do nemocnice, nebo až v nemocnici. Kde se tak stalo, ale teď není důležité. Další dvě děti, které za mých 22 let praxe zemřely, utrpěly komplikace z nedostatku kyslíku. Jedno zemřelo v sedmi, druhé ve čtrnácti měsících. V Petö Institute se léčí spousta dětí, které utrpěly komplikacemi kvůli nedostatku kyslíku při porodu. Žádné z nich se přitom nenarodilo doma.
Kolik z vašich případů začalo porodem doma a skončilo porodem v nemocnici? Jak si tato čísla stojí ve srovnání s mezinárodním průměrem?
Asi deset procent žen, které plánují a začnou rodit doma, skončí v nemocnici. Tato čísla se shodují s mezinárodním průměrem.
Pokud žena začne rodit doma, ale skončí v nemocnici, považujete to ve svých statistikách za domácí porod?
Deset procent domácích porodů skončí v nemocnici. To je normální součást domácích porodů. Důvodem pro přesun do nemocnice je ve většině případů matčino vyčerpání. Vydaná energie jednoduše převyšuje přijatou energii. V těchto případech je potřebný zásah zvenčí, který matce umožní načerpat novou sílu, díky níž si po porodu bude moci radostně užívat miminka.

B: Máte pocit, že se od dob, kdy jste v nemocničním prostředí započala svoji kariéru, nějak zásadně změnil přístup nemocnic k porodům? (Podle mě se změnilo mnoho, a to k lepšímu.) Cítíte, že to jsou kladné změny? Pokud ne (nebo ne stoprocentně), v čem myslíte, že je zakopaný pes? Kde je podle vás ještě prostor pro změny?

Přístup nemocnic a porodních asistentek se změnil opravdu hodně. Problém je v tom, že rutinní postupy se nezměnily skoro vůbec. Zevšeobecňovat přístup zdravotníků ale asi není úplně vhodné. Najít porodníka, který je schopen se oprostit od rutinních postupů při porodu, je vzácnost, ačkoli někteří z nich jsou ochotni připustit jejich zbytečnost, neúčinnost nebo dokonce škodlivost.

B: Ženy, které se rozhodnou pro domácí porod, jsou velmi často obviňovány z toho, že na úkor vlastních potřeb zanedbávají bezpečnost svých dětí. Jak to vidíte vy?

Potřeby žen nelze oddělit od potřeb jejich nenarozených dětí, ať už z právního, nebo biologického hlediska. Je naprosto bez debaty, že pokud se do průběhu porodu zbytečně nezasahuje, proběhne ve většině případů bez komplikací. Během porodu se v matčině těle tvoří hormon oxytocin, který zajišťuje hladký průběh a působí jako uklidňující prostředek. Pokud se žena po fyzické či psychické stránce necítí dobře, tvorba oxytocinu se potlačuje. Proto vše, co pomůže ženě se uvolnit a naladit na proces porodu (tlumená světla, teplo, vůně, dotek, pohyb, zvuky atd.), prospívá i zdraví miminka. Je přirozené, že žena v průběhu porodu mění pozice, kdykoli jí ta stávající přestane vyhovovat nebo kdykoli cítí přílišný tlak v určité části svého těla. Důvodem je, že dítě při své obtížné cestě na svět z nedostatku místa tlačí na svou matku zevnitř. Žena instinktivně mění pozici tak, aby si ulevila, a tím zároveň odstraňuje tlak, který byl miminku překážkou na cestě ven. Tím, že naslouchá potřebám miminka, zmírňuje jeho fyzickou námahu. Když má žena v průběhu porodu možnost se volně pohybovat a podle potřeby měnit pozice, miminko se prostě narodí snadněji.

B: Říká se, že lidé, kteří podporují domácí porody, teď kvůli vám mají pošramocenou pověst. Nebylo by pro domácí porody lepší, pokud by byly spojovány s jinou osobou? Máte nějaký plán, jak změnit všeobecné vnímání domácích porodů?

Kdybych s domácími porody nebyla spojována já, byl by to někdo jiný. To je nevyhnutelné. Já tohle nepotřebovala. Nenávidím roli Johanky z Arku. Nejsem hrdinka. A nejsem ani mučednice nebo vražedkyně. Nikdy jsem nechtěla bojovat nebo být známá. Kdyby bylo na mně, tak jsem v tichosti přítomna porodům, kde dělám to, co umím nejlépe, učím se od rodících žen a školím nástupce, kterým bych pak mohla předat štafetu. Chtěla jsem rozdávat a přijímat radost a zůstat matkou, ženou, babičkou, sestrou a dcerou a dělit se o svou radost. Tak jako porodní asistentky v ostatních zemích, kde porodnictví nedominuje hierarchie, nýbrž demokracie. Většinu z těchto cílů se mi bohužel nepodařilo naplnit. Ráda bych citovala z jedné skvělé knihy amerických autorů (Penny Armstrong a Sheryl Feldman: Moudré zrození. Spojujeme to nejlepší z přirozeného porodu a moderní medicíny), která v Maďarsku vyšla v roce 1995. „Je zvláštní, že ti, kteří jsou přesvědčeni, že zrození je záležitostí lásky, citu, lidské důstojnosti a péče, se musejí domáhat toho, aby jejich hlasy byly slyšeny. Je nepochopitelné, že se na ně pohlíží jako na militantní radikály. Je neuvěřitelné, že musejí soustředit všechnu svou sílu, organizovat přednášky, shánět finance a vyjednávat, aby i ostatní přesvědčili o lidské stránce porodu a mateřství.“

B: Pokud je mi známo, domácí porod není hrazen zdravotními pojišťovnami. Na kolik přesně vyjde porod doma?

Přesně? Tolik, kolik v dnešní době nechávají matky jako „všimné“ doktorům: 150 tisíc forintů (kolem 13 tisíc korun). Dříve to bylo jiné. Dnes si legální porod v domácím prostředí mohou dovolit jen relativně bohatí lidé. Dříve byl porod doma pro kohokoli, bez ohledu na to, kolik mají peněz, jakou barvu kůže, k jaké straně a třídě patřili nebo naopak nepatřili. Rozhodnutí ženy rodit doma se odvíjelo pouze od množství informací, nikoli peněz.

B: Společnost si vytvořila obrázek o ženách, které se rozhodnou rodit doma: Bohaté ženy oblečené do krásných drahých látek, které zbožně uctívají tento způsob porodu. Je to pravda? Co je to za ženy, které volí domácí porod?

Ze začátku to opravdu byly pouze intelektuálky, ale později se k nim začaly přidávat i ženy z ostatních společenských skupin: Spousta talentovaných umělkyň a mnoho vysoce kvalifikovaných odbornic. A jestli nosí drahé šaty? Některé z nich ano. Ale pokud bude v davu demonstrantů pouze jedna takto oblečená žena, můžete si být jisti, že neunikne hledáčku fotoaparátů. Nevím, jací jsou lidé, kteří se dnes rozhodnou pro domácí porod. Dříve to však byly ženy, které měly jedno společné: Rády se svobodně rozhodovaly, vnitřní svoboda pro ně byla důležitá, měly potřebu získávat informace a byly ochotny nést odpovědnost jak za sebe, tak za své děti. Za extrémistky bychom mohli označit pouze hrstku z nich.

B: Co si myslíte o ženách, které se rozhodnou pro plánovaný císařský řez? Vztahuje se i na ně svoboda volby porodu, jak o ní mluvíte? Jakou radu byste dala těmto ženám?

Udělala bych to, co vždy dělala moje matka. Vždycky mi říkala, co si myslela, a rozhodnutí nechala na mně. Podporovala mě, i když se mé rozhodnutí lišilo od toho, jak to cítila ona.

B: Komu byste rozhodně domácí porod nedoporučila?

Určitě bych ho nedoporučila ženám se zdravotními problémy. Řekla bych jim, že domácí porod nemohu doporučit, a vysvětlila bych jim své důvody. Rozhodnutí je na ženě – ta rozhoduje, zda chce znát všechny potřebné informace a zda se chce podílet na rozhodování, nebo zda je přenechá porodní asistentce (to se ale většinou nestává). Už se mi ale stalo, že jsem z osobních důvodů musela doporučit jinou porodní asistentku. Od chvíle, kdy jsem se mohla rozhodovat, kdo si mě vybere, protože už jsem nebyla jedinou nezávislou porodní asistentkou v zemi, jak tomu bylo prvních deset let mé praxe, jsem nikdy nespolupracovala s nikým, kdo mi lidsky „nesedne“. Kdykoli to bylo možné, pokusili jsme se odstranit důvod špatného pocitu, antipatie, nedorozumění či jiného problému. Pokud to však nešlo, doporučili jsme jinou porodní asistentku. Tohle je pro porod stejně důležité jako zvládnutí jeho „technické“ stránky. Vždyť jak by se porodní asistentka mohla podílet na klidném a ničím nerušeném porodu, pokud by si s rodící ženou nesedla? Jak by jí mohla ochraňovat a s láskou o ní pečovat? Porodu nesmějí stát v cestě lži.

B: Děkuji za rozhovor.