Než začnu psát o narození třetí dcery, musím zmínit, že před více než 3 lety jsem už v klidu domova přivedla na svět ve vaně svoji druhorozenou dceru. Všem bylo tím pádem tak nějak jasné a samozřejmé, že bude porod probíhat doma i tentokrát. Moje kamarádka/dula (která u porodu naší druhorozené byla) začala ovšem studovat na PA, což je báječné, ovšem škola ji začínala zhruba v době, kdy mi měla začít držet pohotovost. Dohoda byla taková, že 6 dní v týdnu je tu pro mne, ale ty “školní pátky” ne. Ok, pochopitelné. Nechat to být? Ovšem s možností 1:6, že si mrně skutečně vybere pátek a my tu zůstaneme s mužem úplně sami. Zcela jsem se na to necítila, takže jsem si sehnala ještě porodní asistentku, budeme ji říkat třeba M.

A co myslíte, přesně v ultrazvukovém termínu v noci ze čtvrtka na pátek se začalo něco dít. Kolem 23:15, kdy jsem se chystala do postele, jsem zaznamenala podivně ztuhlé břicho a nepříjemné křeče jako při MS. Taky mně to nutilo chodit na wc. Obepsala jsem SMSkou dulu i PA, že se něco možná děje a začala “hnízdit”. Dvě hodiny jsem přenášela po ztichlém bytě věci na své místo, vynášela odpadkové koše a tropila další hlouposti, vyrušována jen neustálým “nepříjemnem” v břiše, jinak u nás všechno spalo. Pravidelné cosi, čemu by se už dalo říci kontrakce, přišlo po půl jedné ráno. Ale bylo těch kontrakcí jen asi 5 a pak vše ustalo. Uklidnila jsem svoje vzrušení, že “UŽ” a šla to vše zkusit zaspat. Od půl třetí do půl páté jsem skutečně usnula a pak mne probudily kontrakce znovu.

Po hodince jsem opět psala dvěma ženám, které tu se mnou mohly při porodu být. Dula už se chystala na vlak do školy, takže tentokrát mne bude doprovázet PA. Ta po šesté ranní vyrazila k nám a 7:45 tu byla, dělilo nás asi 75 km. Mezitím se probudily obě dcery a muž je vypravil na divadlo. Do 12 h máme tedy čas bez dětí, pak musíme pro ně. Bylo to dobře, jejich přítomnost by mne asi rušila. Já mezitím fungovala mezi vlnami zcela normálně. Přicházely co 5-10 minut, byly kraťoučké, krásně snesitelné a stačilo si je pěkně prodýchat. K žádné vokalizaci mne to ještě nenutilo. Než dcery odešly, ani na mne nic nepoznaly.

Když přijela M., podívala se na bříško, změřila a poslechla, co bylo třeba. Pak jsme si uvařily kafe a čaj a povídaly si, vždy jsem si jen co chvíli odskočila opřít se k vyvýšené zídce prodýchat to svoje :). Pak se vrátil muž po půl deváté a přidal se k našemu debatnímu kroužku u jídelního stolu. Zhruba další pohodová hodinka v předklonu u zídky a pak už jsem potřebovala něco změnit. Muž i M. mi na střídačku masírovali záda v oblasti kříže, když přicházela kontrakce, pak už to změnili jen na silný tlak na kříže po celou její dobu. To mi pomáhalo hodně ke snesitelnosti už velmi intenzivních stahů. Opustila jsem sedánek u jídelního stolu, nabídku vany odmítla a zaklekla na připravenou žíněnku u gauče. To bylo asi 10 hodin dopoledne. Mezi jednotlivými kontrakcemi bylo stále podle mne tak 5 minut, ale čas už jsem moc nesledovala a už rozhodně neměla chuť vstávat kamkoliv mezi nimi. Na co jsem chuť měla, bylo spaní a skutečně jsem asi pospávala. Vždy když přišla vlna, zavelela jsem k tlaku na záda, čehož se pak ujal už výhradně muž a já do toho slušně hučela, bez toho už to nešlo. Pak jsem zase odpadala zpátky do polštářů a nevnímala, co se kolem děje. Jen vím, že jsem žádala někoho o vystřídání a chtěla odcházet pryč :).

Potom lup a praskla přední voda, nebylo jí mnoho, ze zprávy od PA vím, že to bylo v 10.30 h. Od té doby už to byl opravdu velmi silný a intenzivní zážitek. Tehdy jsme se nechala od PA poprvé vnitřně vyšetřit, verdikt zněl “otevřená”, jen ještě nechat zajít lem. Bylo mi doporučeno vstát nebo si aspoň sedat mezi kontrakcemi na paty dolů (stále jsem klečela a horní polovinou těla byla opřená o gauč) a nechat působit gravitaci, aby miminko ještě víc kleslo, než budu moci tlačit. Nechtělo se mi do ničeho z toho, ale prodlužovat to také ne. Nakonec jsem se chvíli snažila o variantu číslo dvě, ale nakonec šla i do toho stoje. Můj muž (toho času lehčí asi o 15 kilo než já) mi dělal “stojan” a já se do něj zavěsila. Určitě musel mít radost, ale 3 kontrakce takto hrdinně zvládl. A já taky, byť už po první jsem si myslela, že tohle teda fakt ne. Miminko ale skutečně znatelně kleslo a už se blížilo do partií, kde ho “fakt mít nechceš” natož dlouho. Takže opět klek a tlačení. Ještě jsem se otočila na hodiny a bylo akorát 11 hodin. Teď mám trochu mlhu, kdy vlastně odtekla zkalená voda, zda už před mým stoupnutím si nebo až po. PA přikládala dopplera co 10-15 min a vše bylo stále v pořádku. Zhruba na 5-6 kontrakcí vyplulo miminko za námi. První tři nestály za nic, moc se mi do vědomého tlačení nechtělo a tělo samo tentokrát zatím netlačilo. Od M. jsem cítila, že skrze zelenou plodovku by byla ráda, aby už miminko bylo raději venku a vyzvala mne, ať se do toho opřu. Ženy popisující fázi tlačení jako úlevnou obdivuji, já to tak tedy neměla. Celé to tentokrát pro mne nebyla úplně procházka růžovým sadem. Prvotní myšlenku, že ven tu hlavičku rozhodně neprotlačím, vystřídal pocit, že ANO, teď nebo nikdy. A tak jsem se do toho opřela, až mne PA musela následně brzdit, aby to nešlo vše moc rychle. Ještě přišly tedy asi 3 kontrakce a pak (12 hodin od prvotního nabití dojmu, že porod je tu) k nám přišla naše třetí holčička.

Křičela hned a byla samozřejmě krásná a nejúžasnější, půl hodinky po porodu začala jevit zájem i o první přisátí. Hodinu po vyplutí přišly domů i dvě starší ségry, na které čekalo velké překvápko. No a tak je tu s námi a patří k nám, jako by to tak bylo od vždycky.

Děkuji moc svému muži, že byl se mnou u toho, fyzicky – masáží zad a že mne tak držel i psychicky. Velký dík i PA M., která byla taktéž skvělá. Děkuji i sobě, že jsem se na cestu za přirozenými porody dala, a v neposlední řadě také naší maličké, jak to krásně všechno zvládla.
Sepsáno 17 dní poté….

M.
 
Předchozí příběhy autorky:
283. Jak se naše malá na svět vyklubala
650. Ivana live
655. Těhotná
656. Porodnice Vrchlabí se zavírá…
877. Druhorozená domarozená

Dohromady v rámci opakování:
A 357. Prvorozená a druhorozená (opakování)