Když jsem vloni na začátku listopadu zjistila, že jsem těhotná, zavládl v mé hlavě nejprve zmatek. Jak to všechno zvládneme? S přítelem jsme byli ani ne půl roku spolu. Miminko jsme chtěli, ale ne tak rychle. Navíc ještě chvilku předtím, než jsem se dozvěděla o svém těhotenství, jsem byla z důvodu ukončení projektu ve výpovědní lhůtě. No ze začátku mě … Pokračovat ve čtení →
Letos na podzim tomu bude šest let, kdy jsem publikovala svůj první článek zabývající se porodnictvím z trochu jiné strany než doposud. Do té doby jsem publikovala výhradně v akademické a výzkumné sféře recenzovaných časopisů. Na podzim 2008 jsem poprvé svou odbornost věnovala českému porodnictví z pohledu příjemce péče – ve vánočním dvoučísle Zdravotnických novin vyšel článek Co by mělo … Pokračovat ve čtení →
Třetí těhotenství. Plánované, chtěné. Ignác byl podle propočtů počat den po úspěšném absolvování doktorských státnic. Začátek těhotenství byl náročný. Péče o dvě děti, horké léto, silné celodenní nevolnosti. A pak ta vize, jak to zase všechno zpunktovat, kde rodit, kým se nechat během následujících devíti měsíců doprovázet. Ke konci třetího měsíce jsem zajela za Ivanou Königsmarkovou, aby mi nastínila aktuální … Pokračovat ve čtení →
Mám doma 4 týdenní miminko. Starší dcera se narodila ve Vrchlabí, které je od nás docela vzdálené, ale shledali jsme to jako nejlepší možnou volbu mezi porodnicemi pro přirozený porod. V průběhu druhého těhotenství se mi ovšem myšlenka „rodit zase v horské nemocnici“ rozplynula. Vrchlabí se zavírá, co teď? Chvíli jsem to „nechala být“, zhruba pět měsíců před termínem ovšem … Pokračovat ve čtení →
Jsem tak rozčílená z toho Honu na Ivanu a bezmocná, protože nevím, jak tomu čelit, že jsem se alespoň rozhodla konečně přispět svou kapkou v moři a sdílet s Vámi své vzpomínky na nejkrásnější chvíle svého života, kdy jsem se dotkla snad Prazákladu Bytí, možná Svého nejvnitřejšího Já nebo Boha? První dceru Bereniku Viktorii jsem rodila před 12 lety v … Pokračovat ve čtení →
Následujícího dne jsem totiž kvůli přípravě blížícího se koncertu zašla za přítelkyní-pěvkyní, jednou z místních pionýrek podporujících přirozené porody, aktivní ženství a mateřství atd. Mezi řečí jsem si jí postěžovala na svou situaci. Bez zaváhání odvětila, ať se netrápím, že támhle mezi haraburdím na stole se válí jedna obálka, ve které jsou čtyři pětiseteurové bankovky, a že pokud se tam … Pokračovat ve čtení →
Když má za sebou žena tři porody, ale hlavně když se o ty své tři ratolesti denodenně řádně stará, tak jí čtvrté těhotenství zaskočí daleko méně než veškeré okolí. No tak se to všechno ještě o dva roky protáhne, přibude talíř a hadry do pračky, no co! Změna poměru už není taková. Nicméně od chvíle, kdy si mé drahé starší … Pokračovat ve čtení →
Dlouho už odkládám sepsání svého porodního příběhu, ale konečně tedy… Moje těhotenství bylo pro mne krásný čas a těšila a připravovala jsem se i s mužem na příchod nového člověka k nám na tento svět. Na prohlídky k lékařce jsem chodila, ale odmítla jsem některá vyšetření (genetika, vnitřní vyšetření, cukrovka), která mi po nastudování informací, přišla pro mě a mé … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu sleduji téměř od začátku, a tak doufám, že se ještě vejde i ten můj. Jsem za Ivaninu kauzu moc ráda, protože právě ta mě díky médiím přivedla na tyto nezaměnitelné stránky – jedinečný zdroj informací. Ženské sdílení mi nejen v době těhotenství ale i mateřství připadá zásadní. Navíc zde maminky zmiňují i skvělé knížky, které i pro … Pokračovat ve čtení →
Celé těhotenství jsem četla tyto příběhy a představovala si, jaký bude můj porodní příběh. Těhotenství jsem měla krásné a bezproblémové. Nejdřív jsem nevěděla vůbec nic, ale během důkladného pročtení všemožné literatury o přirozených porodech jsem v představách měla dost jasno. V přípravách jsem se dostala do takového mentálního nastavení, že jsem měla pocit, že bych to snad zvládla i sama … Pokračovat ve čtení →
Ve čtvrtek ráno jsem jela na gravidjógu do pražského Áčka, vlak byl celkem plný, ale místo k sezení jsem našla. Najednou jsem měla velkou potřebu zavřít oči a během chvíle jsem měla pocit, že se mi otevřel celý vesmír. Přicházely ke mně informace – bude to v sobotu – všechno bude v pořádku – budete moci zůstat doma… Byla jsem … Pokračovat ve čtení →
Na svůj porod jsem se připravovala snad už od dob dětství, kdy mi došlo, že mě to jednou čeká. Měla jsem z něho hrozný strach. Od toho mi pomohlo čtení Příběhů pro Ivanu, na které jsem narazila náhodou, když moje dobrá známa sdílela jeden z nich na Fb. Příběhy za mnou přišly v době, kdy jsem doma ležela se zápalem … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu čtu přibližně rok a čtvrt – tehdy mi o nich řekla kamarádka. Celou tu dobu si říkám, že i já napíši svůj příběh. Teď, když vím, že budou Příběhy končit, se k tomu na poslední chvíli dostávám. S Ivanou jsem se setkala den poté, co nás pustili z porodnice (bohužel ne dřív), ale to až v závěru. … Pokračovat ve čtení →
Stránky „Příběhy pro Ivanu“ sleduji od té doby, co jsem se z médií dozvěděla o Ivanině obvinění. Proces s Ivanou se mě velmi dotkl, považovala jsem její obvinění za účelové, první rozsudek mě šokoval. Její závěrečné osvobození mě ohromně potěšilo. Ivana je osobnost, která se nebojí otevřeně mluvit o rutině v českém porodnictví a také o tom, jak tato rutina … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu jsem četla od samotného začátku, stejně jako jsem od samého začátku sledovala Ivaninu kauzu. Čtení Příběhů mě provázelo obdobím úpěnlivého čekání na své první vymodlené miminko, těhotenstvím, šestinedělím a prvními měsíci nového života se synkem. Nyní, kdy je jeden boj šťastně dobojován a publikování příběhů končí, bych ráda přidala na závěr i ten svůj porodní příběh. Ve kterém … Pokračovat ve čtení →
Když jsem otěhotněla počtvrté, hned od začátku jsem se na porod těšila. Porodem Aničky ve mně narostlo obrovské sebevědomí a chtěla jsem porodit doma. K této variantě jsem bohužel nikdy nepřesvědčila mého manžela. Asi v půlce těhotenství jsem si domluvila schůzku s paní Ivanou Königsmarkovou a probraly jsme možnosti. V tu dobu ještě soud nerozhodl, nevěděla tedy, jestli bude v … Pokračovat ve čtení →
Změnila jsem gynekologa. Potřetí jsem otěhotněla na Vánoce 2011. Těhotenství bylo hezké, takové klidnější. Víc jsem se zajímala o porody, nicméně jsem se nakonec rozhodla porodit ve stejné porodnici jako prve, tedy v Krči. V době termínu se dokončovala rekonstrukce sálů, ale říkala jsem si, že budu stejně přenášet, tak jsem to příliš neřešila. Těsně před porodem jsem začala číst … Pokračovat ve čtení →
Nedávno jsem porodila své třetí dítě. S blížícím se porodem jsem četla příběhy uveřejněné na těchto webových stránkách a slíbila si, že jakmile porodím, přidám také svůj porodní příběh. Jsem ráda, že soud zprostil paní Ivanu Königsmarkovou viny a doufám, že už nedojde k žádným zvratům a paní Ivana bude moci dále vykonávat profesi, které rozumí. Paní Ivany Königsmarkové si … Pokračovat ve čtení →
Je mi 23 let a porodila jsem syna. Jelikož se snažím žít v souladu s přírodou ve všech směrech života, se stejnou samozřejmostí jsem řešila i porod a těhotenství. Ve svém okolí jsem se nesetkávala s pochopením. Naopak přicházely otázky typu: Proč to vůbec řešíš? Vždyť za pár hodin bude po všem, pak to teprve začne… Žádná žena nepřemýšlela nad … Pokračovat ve čtení →
Rodit doma nebo v porodnici? Toto dilema mne provázelo celé těhotenství. Nakonec vše dopadlo úplně jinak než bych si kdy dovedla představit… Druhé těhotenství přišlo poměrně brzy, přesně po dvou letech od početí první dcerky, v létě, takže termín porodu vycházel opět na jarní čas. Po pár týdnech jsem začala krvácet. A tady již úžasně zafungovala naše porodní babka (budu … Pokračovat ve čtení →
Ten čas tak letí… Tak náš nejstarší synáček už oslavil své třetí narozeniny. Konečně jsem se odhodlala, sednout si a zavzpomínat, jaké to tehdy bylo… K paní Ivaně nás přivedla mužova sestra Šárka, doporučila nám ji jako svou známou, ať si k ní zajdeme na předporodní kurz do „Áčka“. S odstupem času vím, že to jsou informace k nezaplacení, které … Pokračovat ve čtení →
Posílám příběh o mé zkušenosti z Nového Zélandu. Je to alarmující, co se v Čechách děje, jak se zachází s námi ženami, jakobychom byly nesvéprávné a upírá se nám porodní a poporodní péče. Před devíti měsíci jsem na Zélandu porodila holčičku Madlenku. Péči, které se nám (mně, Madlence i tatínkovi) dostalo během mého těhotenství, porodu a šestinedělí, si nemůžu vynachválit. … Pokračovat ve čtení →
Manžela som v pondelok ráno (3 dni pred narodením) poprosila, nech ostane doma. Celú noc som mala nepravidelné kontrakcie, čo nedali zaspať. Do obedu zase utíchli. V utorok to isté, no a v stredu som sa podvečer vybrala na dlhšiu prechádzku do lesa už s vedomím, že teraz sa to už skutočne rozbieha. Aké bolo povznášajúce predýchavať kontrakcie medzi pučiacimi … Pokračovat ve čtení →
Keď sa Ivana pred pár rokmi dostala do súdneho procesu, zrejme väčšina ľudí predpokladala, že to odradí pôrodné asistentky aj mamičky od domácich pôrodov. Sledovala som reláciu na ČT, kde sa jej situácia riešila. Práve spomínaná relácia ma s ňou zoznámila a zároveň oznámila, že existuje možnosť voľby. Vtedy som si uvedomila, že vôbec nemusím rodiť v pôrodnici, že sa … Pokračovat ve čtení →
Nejdřív jsem šla na normální porodnické oddělení. Zapsali si mě do škatulky “dohled nad vysoce rizikovým (ohroženým) těhotenstvím!!!” Grrr… už jen to mi hnulo žlučí! Já, s normálním, fyziologickým těhotenstvím! I v době, kdy jsem ten paratyfus opravdu měla, nebylo mé těhotenství ani rizikové, natož vysoce ohrožené! A teď ho už ani nemám, jen jsem na nějaký pitomý formální listině! … Pokračovat ve čtení →
Otěhotněla jsem v Indii se svým indickým snoubencem a po kratším uvažování a naléhání rodiny jsme se rozhodli jet rodit a vůbec žít do ČR. Nejdřív jsme řešili svatbu, jak dostat manžela k nám a další byrokracii. Porod byl ještě daleko 🙂 V Praze jsem pak na otázky ohledně porodu naprosto pozitivně odpovídala, že se toho nebojím a že prostě … Pokračovat ve čtení →
Dnes je tomu 7. týdnů, co jsem se stala maminkou svého prvního děťátka – jmenuje se Kryštof. Příběhy pro Ivanu jsem sledovala ještě dlouho předtím, než jsem otěhotněla a jsem velice ráda, že se konečně dostávám k sepsání toho příběhu. Je to příběh s dobrým koncem 🙂 S Ivanou je můj příběh spojený pouze letmo – sleduji její kauzu a … Pokračovat ve čtení →
Už když se projekt příběhy pro Ivanu rozběhl, mě napadlo sepsat, respektive přeložit, svůj porodní příběh, který jsem jednou publikovala na zahraničním blogu o přirozeném porodu, když se narodila moje první dcera. Zdál se mi ale moc dlouhý a tak jsem se k tomu nikdy nedostala. 21.5. se mi narodilo druhé miminko, a tak si myslím, že to je ideální … Pokračovat ve čtení →
Zaujaly mě dva příběhy, Dopis pojišťovně a Odpověď pojišťovny. Řekla jsem si, že se zkusím dotázat podobně u naší pojišťovny, jsem u 211 (myslím, že druhá nejčastější), doufám, že i větší poptávkou můžeme možná něco pomalinku změnit. Tak snad se třeba někdo zamyslí a zařadí aspoň možnost příspěvku na financování soukromé PA jako další variantu k nákupu vitamínů a kojícího … Pokračovat ve čtení →
Začátkem mého těhotenství jsem od kamarádky, která denně čte Příběhy pro Ivanu, dostala Ivaninu knihu Hovory s porodní bábou. Tím započala má dlouhá cesta, o které bych vám zde chtěla napsat. Tehdy jsem začala získávat první „jiné“ informace o porodnictví u nás, o jiném přístupu k těhotenství, než který je v gynekologických ordinacích běžný a samozřejmě i o porodu samotném. … Pokračovat ve čtení →
Ještě než jsem porodila, těšila jsem se, že budu moci sdílet svůj druhý porodní příběh pro Ivanu. Věřila jsem, že to bude zážitek, o který se budu chtít podělit – že totiž porodím doma. Mé první dítě, dcera, se narodila v jedné přípražské porodnici a až na nějaké maličkosti jsem tam byla spokojená. Od té doby jsem si ovšem prošla určitými … Pokračovat ve čtení →
Můj příběh, který jsem se rozhodla sepsat, věnuji svému manželovi, Elišce Pláničkové a Ivaně Königsmarkové. Svůj příběh jsem se rozhodla rozdělit na dvě části. Na porod a předporodní přípravu. Jsem člověk, který si cestu k ženství nacházel dlouho, ale nakonec ji nachází. Nemohu říct, že našel, protože ženu větší než včera ze mne každý den dělá můj syn Aleš. První krok … Pokračovat ve čtení →
Tento příběh je o tom, jak z toho nejhoršího, co bych si kdy před tím ani nedovedla představit, se (doslova) zrodí něco tak úžasného a pohodového, co ani moje fantazie nedokázala předpovědět. Svoje první dítě, dceru Gaiu (příběh č.13), jsem nosila s tím, že chci rozhodně jít cestou přirozenosti. Připravovala jsem se tedy na domácí porod, protože jsem jí chtěla umožnit co … Pokračovat ve čtení →
Potřetí jsem otěhotněla zase neplánovaně a zase mi chvíli trvalo, než jsem se s tím sžila. Přešly počáteční nevolnosti a já se musela rozhodnout, kde se zaregistruju k porodu. Rozhodla jsem se tentokrát pro jinou porodnici, vybírala jsem pečlivěji, příjemné prostředí, zkušenost s porodními plány a hlavně žádné známosti. Ideálně jsem chtěla být šedá myš, které si tam nikdo ani … Pokračovat ve čtení →
Každý den si čtu i několik Příběhů pro Ivanu. Jsem velmi ráda za to ženské, intimní sdílení. Většinou si při každém příběhu trochu popláču. Ale to je přece normální, obzvláště v těhotenství. Čekám své druhé dítě, zase jarňátko – březňátko :-), termín mám v březnu, 18.3. Stejně jako před 6 lety jsem měla termín s dcerou 20.3. 🙂 A jak si tak čtu … Pokračovat ve čtení →
Na začátku druhého těhotenství jsem si říkala, že na touhu porodit doma můžu zapomenout, jsem přece po císaři a po císaři to přece nejde. Jeli jsme se proto podívat do Vrchlabí, tam to snad půjde co nejpřirozeněji. Líbilo se mi to tam, milá porodní asistentka nás provedla po útulném domácím prostředí, které vůbec nepůsobilo jako nemocnice. Nicméně i tak mi … Pokračovat ve čtení →
Stojím na chodbě našeho střediska před ordinací doktorky. Pěkná kožená křesílka, nové fotky čerstvých novorozenců pacientek, fotky z ultrazvuků. Mohla bych se posadit, ale nemám potřebu. Za chvilku mě vezmou, jsem dnes první na řadě. Sestra mě pozve dál. „Jak se daří, moč máte? Pošleme jí do laboratoře. Ještě průkazku. Dneska budem dělat odběr. Váhu máme rozbitou, tak jenom změříme tlak.“ … Pokračovat ve čtení →
Před pár dny vyšel rozhovor s porodníkem Antonínem Pařízkem: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/244291/serial-rozhovoru-s-lekari-porodnik-parizek-zakazal-by-porody-doma.html Přiznávám se, že po jeho přečtení jsem nevěděla, zda byl psaný a myšlený vážně, vždyť i v takovém krátkém rozhovoru bylo hned několik do očí bijících věcí! Jak mám to naše porodnictví vnímat bezpečně, když je normou zastrašování, když se narozeným dětem říká plod a když i lékaři uznávaný porodník chápe porody … Pokračovat ve čtení →
V prosinci se nám narodila naše první holčička. Těhotenství bylo moc pěkné a naprosto bez komplikací. Cítila jsem se výborně. Byly jsme s miminkem naprosto předpisové, vycházely nám všechny tabulky a pan doktor byl spokojený ☺. Mně těch devět měsíců hodně posunulo směrem k uznání, úctě a důvěře v přírodu a své schopnosti nosit a porodit dítě. Bohužel tento příběh není o krásném a ideálním … Pokračovat ve čtení →
Nyní nastal čas zveřejnit svůj další porodní příběh. Náš druhý chlapeček je už tři měsíce s námi doma. Skoro mi připadá, že ho psal jiný člověk. U toho prvního toho moc o porodech nevěděl. Dokázal sice vyjmenovat fáze porodu a další nedůležité informace, které načetl v komerční literatuře, a tak nějak naštěstí vnitřně tušil, že se chce vydat tou nejpřirozenější … Pokračovat ve čtení →
Před časem jsme s přítelem usoudili, že necháme našemu vztahu a příchodu miminka volný průběh. Nějak vnitřně jsem cítila, že potřebuju načerpat mraky informací. Vždyť o těhotenství a rodičovství nevím téměř nic. A popravdě, nebyla jsem zvědavá na „chytré rady“ babiček a maminek. První zdroj, na který jsem narazila, byly tehdy nově spuštěné stránky Příběhů pro Ivanu. Každým dnem jsem hltala … Pokračovat ve čtení →
Na podzim roku 2012 jsem prožila docela intenzivní a náročné změny co se týče práce a hledání sama sebe. Cítila jsem už dlouho, že se musí něco změnit, jak v práci, tak v osobním a partnerském životě. Modlila jsem se často a prosila, ať mi Vyšší síly ukážou, jak dál, ať se něco stane. A stalo se, ze dne na den jsem … Pokračovat ve čtení →
Moje druhé těhotenství nebylo tak pohodové, jako to první. Resp. bylo o něco náročnější. Jako těhotná jsem nikdy nezvracela, ale tentokrát jsem měla žaludek pořád na vodě. Můj spánkový režim se rovnal spánkovému režimu mého synka (1,5). Ke konci druhého trimestru do konce to bylo už lepší, ale bylo znát, že tělo už je unavené. Opět jsem, až na jedno … Pokračovat ve čtení →
Ivana pro mě byla v posledních dnech před porodem duchovní inspirací. Čtení či sledování rozhovorů s Ivanou mne zásadním způsobem podpořilo v setrvání v pozitivním postoji, když jsem se potýkala s vlastními obavami a zároveň si přála, aby druhorozený přišel na svět lépe. Proto bych jí ráda věnovala svůj porodní příběh. Po čtyřech a půl letech jsem se připravovala ke druhému … Pokračovat ve čtení →
Díky všem vám, které jste na těchto stránkách v průběhu posledních let popsaly své porodní i jiné příběhy, jsem se mohla včas dozvědět, čím v Čechách prochází většina miminek před a při narození (a jejich matky s nimi). Jen díky tomuto sdílení informací, smutků i radostí jsem si mohla uvědomit, co považuju za důležité, a zařídit se podle toho. Třeba … Pokračovat ve čtení →
Když jsem otěhotněla, rozhodovala jsem se, jakou péči chci v těhotenství. Přemýšlela jsem o možnosti řešit těhotenství pouze s porodní asistentkou, ale nakonec jsem se rozhodla najít si i lékaře (respektive lékařku). Porodní asistentku jsem si vybrala přes Unipu a internetové stránky asistentek. Lékařku – vědomě jsem chtěla ženu – jsem také vybírala pomocí internetu. Následně jsem se vždy ptala, … Pokračovat ve čtení →
Vážená paní Ivano, dnes jsem se dočetla o tom, že Vás soud osvobodil. A stejně jako hodně lidem kolem mě, ta zpráva vehnala do obličeje letmý úsměv a takové jemné kroucení hlavou… je to možné? Ano, je, a vlastně už mě to ani tak nepřekvapuje. Náš svět se mění, vidím to jasněji a jasněji – díky Vám, díky práci všech … Pokračovat ve čtení →
Vždycky jsem chtěla počít děťátko až po svatbě. První ovulaci jsem nějak minula, byla pár dnů po svatbě, ale na tu druhou jsem se už dosti připravovala. Především výpočtem, ale i jinak… Plodné dny měly začít v pátek a já si byla jistá, že to hned vyšlo. Jenže v neděli jsem cítila podivné bolesti v podbřišku a pochopila, že teprve … Pokračovat ve čtení →
Ze svého prvního porodu jsem si odnesla trauma a mnoho bolesti. Představovala jsem si přirozený porod a místo toho mě v 32. týdnu čekal šok, kdy mi po dvou dnech kontrakcí a zašlém čípku vytáhli dceru z těla císařským řezem pro polohu koncem pánevním. Byla jsem nepřipravená, nezkušená a zastrašená, doktoři mi připadali nelidští, ani slůvko podpory či útěchy. Když za mnou … Pokračovat ve čtení →
Přesně rok po naší svatbě konané na mořském útesu jednoho řeckého ostrova jsme seděli v letadle a právě se nacházeli nad řeckým územím. Patnáctiletý syn se sluchátky na uších občas pohlédne na sluncem ozářená oblaka a na hluboko pod nimi rozprostírající se moře. Manžel mi k našemu prvnímu výročí podává drobnou krabičku s prstýnkem na nohu. S radostí si ho nasazuji. Já mu dávám … Pokračovat ve čtení →
