Ještě než jsem porodila, těšila jsem se, že budu moci sdílet svůj druhý porodní příběh pro Ivanu. Věřila jsem, že to bude zážitek, o který se budu chtít podělit – že totiž porodím doma. Mé první dítě, dcera, se narodila v jedné přípražské porodnici a až na nějaké maličkosti jsem tam byla spokojená. Od té doby jsem si ovšem prošla určitými … Pokračovat ve čtení →
Už když se projekt příběhy pro Ivanu rozběhl, mě napadlo sepsat, respektive přeložit, svůj porodní příběh, který jsem jednou publikovala na zahraničním blogu o přirozeném porodu, když se narodila moje první dcera. Zdál se mi ale moc dlouhý a tak jsem se k tomu nikdy nedostala. 21.5. se mi narodilo druhé miminko, a tak si myslím, že to je ideální … Pokračovat ve čtení →
Všechno ať plyne První porod dcery Mariánky jsem prožila v porodnici a po té zkušenosti jsem věděla, že nepříjemné nerespektující a stále zasahující jednání lékařů můj porod dokáže hodně zpomalit a znepříjemnit a naopak klid, pocit bezpečí a podpůrné prostředí vše rozběhnout a nechat přirozeně plynout. Zažila jsem oba přístupy a na základě těchto zkušeností a informací z knih Ivany … Pokračovat ve čtení →
Nedávno mě při četbě knížky vzpomínek „S písní kolem světa“ M.A. Trapp napadlo podělit se o její popis dvou vlastních porodů. Její životní příběh je známý díky slavnému muzikálu The Sound of Music (Za zvuků hudby): Jako dívka chtěla žít v benediktinském klášteře Nonnberg v Salzburku, ale poslali ji jako vychovatelku jednoho ze sedmi dětí ovdovělého barona von Trappa s … Pokračovat ve čtení →
Tento příběh je o tom, jak z toho nejhoršího, co bych si kdy před tím ani nedovedla představit, se (doslova) zrodí něco tak úžasného a pohodového, co ani moje fantazie nedokázala předpovědět. Svoje první dítě, dceru Gaiu (příběh č.13), jsem nosila s tím, že chci rozhodně jít cestou přirozenosti. Připravovala jsem se tedy na domácí porod, protože jsem jí chtěla umožnit co … Pokračovat ve čtení →
Na začátek bych chtěla přiblížit, proč jsem vlastně rodila doma. U mě, jako prvorodičky, tomuto rozhodnutí nepředcházela žádná špatná zkušenost ani počáteční nedůvěra ve zdravotnická zařízení. Myšlenka na porod doma ve mně rostla už od mých 11-ti let, kdy se moje nejmladší sestřička narodila v naší ložnici. V celé přímé generaci žen našeho rodu se tak stala v šedesátých letech … Pokračovat ve čtení →
Paní Ivanu „znám“ poměrně dlouho. Úplně první setkání s ní proběhlo prostřednictvím knihy Porod doma od Jany Doležalové, která se mi dostala do ruky někdy v roce 2005, tedy ne dlouho po mém 1. porodu, v době, kdy jsem začala hledat (tehdy ještě bez přístupu na internet), jak v pohodě přežít další těhotenství a porod, jelikož po prvním porodu v … Pokračovat ve čtení →
Na začátku druhého těhotenství jsem si říkala, že na touhu porodit doma můžu zapomenout, jsem přece po císaři a po císaři to přece nejde. Jeli jsme se proto podívat do Vrchlabí, tam to snad půjde co nejpřirozeněji. Líbilo se mi to tam, milá porodní asistentka nás provedla po útulném domácím prostředí, které vůbec nepůsobilo jako nemocnice. Nicméně i tak mi … Pokračovat ve čtení →
Přestože nežiji v ČR, od narození svého prvního dítěte před 7,5 lety se zájmem čtu česká mateřská diskuzní fóra. A nad některými věcmi mi zůstává rozum stát. Ale úplně nejnepochopitelnější jsou pro mě diskuze o nezodpovědných bláznivých domarodičkách a jejich spiklencích – porodních asistentkách, co je v tomto zavrženíhodném neřku-li kriminálním jednání podporují! A případ pani Ivany Königsmarkové – k popsání mého … Pokračovat ve čtení →
Protože své porodní příběhy Ivaně jsem už sdílela (zde a zde) a nemám tedy už co psát, napadlo mě podělit se o svůj Manuál, jak přežít v porodnici. K tomu doplňují příběh porodu mé kamarádky, která manuál nepotřebovala 🙂 Manuál, jak přežít v porodnici Protože své porodní příběhy Ivaně jsem už sdílela a nemám tedy už co psát, napadlo mě … Pokračovat ve čtení →
O normě porodů Poslední dobou se mi stávají takové malé náhody. Sami televizi nevlastníme, takže o pořadech dnes vysílaných mám jen malé povědomí. Vždy ale, když se kolem nějaké televize nachomýtnu, tak dávají nějaký pořad, který je buď přímo o porodech, nebo se o porodech zmiňuje, samozřejmě v tom znění, proti kterému stojíme… Nedávno jsem vyzvedávala syna u babičky, zrovna … Pokračovat ve čtení →
Díky všem vám, které jste na těchto stránkách v průběhu posledních let popsaly své porodní i jiné příběhy, jsem se mohla včas dozvědět, čím v Čechách prochází většina miminek před a při narození (a jejich matky s nimi). Jen díky tomuto sdílení informací, smutků i radostí jsem si mohla uvědomit, co považuju za důležité, a zařídit se podle toho. Třeba … Pokračovat ve čtení →
Těhotenství 1) Záměr S manželkou jsme si plánovali porod doma a jako záložní plán porodnici v Brandýse nad Labem. Ten jsme si vybrali díky doporučení BA, ke které jsme chodili na podstatnou část předporodních kontrol. Bohužel zhruba v listopadu se porodnice v BnL dostala do finanční tísně a další porody nepřijímala. Na doporoučení Ivany Königsmarkové jsme zvolili alternativu porodnice v Mělníku. … Pokračovat ve čtení →
Vy jste ale odvážná ženská, rodit doma! Poslouchám Sebastianova oblíbeného Plíhala. Spinká po mém boku. Skoro jako tomu bylo, když byl ve svém bříškovém bezpečí. Již od prvních měsíců těhotenství dokáže vyjádřit, co chce. Schopnost, kterou se spousta z nás učí někdy celý život. Je to vyjímečné dítě. Je naše. Často jsem Sebastianovi popisovala, jaké to bude, až se spolu setkáme … Pokračovat ve čtení →
Začneme zlehka rutinní otázkou: Co mají chlapi navíc oproti ženám? Hmm, pinďoura. A tím asi končíme. Od dob, kdy ženy mohou zasadit strom, postavit dům a vychovat syna a ještě se přitom tvářit, jak jsou tímto dodržována jejich práva, mohou mužové pouze sčítat své nedostatky vůči ženám. Jestli jsou v něčem pánové extra nedostačiví, jsou to porody a věci kolem. … Pokračovat ve čtení →
Proč nebudu rodit v porodnici Můj příběh pro Ivanu, je bez Ivany i bez porodu. Je mi dvacet let, žiju s přítelem, chodím do školy, kterou jsem vždycky chtěla studovat, onehdy jsme si pořídili štěně, bydlíme v centru Brna v bytě s vlastní hrušní na zahradě. Všechno je perfektní. Všechno až na jednu věc. Chtěli bychom miminko. Všechno jsme promysleli, … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, velmi mě těší osvobozující rozsudek! Pevně věřím, že ještě mnoho žen provedete oním úžasným obdobím, kterému se říká těhotenství a budete asistovat u mnoha porodů opečovávaných tím nejšetrnějším, matce a dítěti přátelským zacházením. „Jak žena žije, tak i rodí,“ řekla kdysi dávno moje babička. Svá těhotenství jsem prožila právě tak, jako to bylo poplatné vědomostem, které jsem zrovna … Pokračovat ve čtení →
Mám tři děti a za sebou tři vlastní porody. Od toho posledního uplynuly tři týdny. Může to znít trochu zvláštně, ale porody a příprava žen na ně, se staly mojí životní cestou – posláním, radostí, vášní. Porody mě prostě baví, zejména mě baví sledovat, jak se mnohdy vystrašené, společností popletené a nejisté těhulky promění v Ženy s velkým „Ž“ a … Pokračovat ve čtení →
Dvojpříběh pro Ivanu Příběh první Poprvé jsem se setkala s I.K. během svého prvního těhotenství na předporodním kurzu v áčku ještě snad na Smíchově. Nakonec se její rady z jednoho setkání staly jedněmi z mála užitečných, které se mi v průběhu porodu i dalšího těhotenství dostaly. Když jsem otěhotněla potřetí, porodnice ve Vrchlabí, kde se narodili moji první dva kluci, v té době už přirozené … Pokračovat ve čtení →
Nedělejte to! „A Vy chcete rodit? Jak jste na to, prosím Vás, přišla? Nedělejte to!“ zakončuje svou přednášku k mé osobě primář místní porodnice. Jsem ve 37. týdnu těhotenství. Čekáme třetí děťátko. A já vím, že udělám, co budu moci, abych mohla rodit. Poslední roky jsem strávila přípravou na ten výjimečný a jedinečný okamžik. Vím, že to není jen v mých rukou, v mé … Pokračovat ve čtení →
Dobrý den, jakkoli Ivanu Konigsmarkovou neznám, velmi si cením práce její a jiných porodních asistentek. Rovněž se mi moc líbí váš projekt. Byla období, kdy jsem si příběhy četla přímo nutkavě. Teď potřebu čtení nepociťuji už jako nezbytnost, ale čtu je velmi ráda a skoro každý den. Přes to se mi příliš nechtělo do zveřejnění těch mých. Cítím je jako … Pokračovat ve čtení →
Intenzivnější přípravu na svůj druhý porod jsem zahájila až ke konci těhotenství. Konkrétně tím, že jsem vypsala všechny obavy spojené s procesem porodu. Obavy jsem pak spálila s kusem papíru, na kterém jich bylo požehnaně. Naopak jsem pak vytvořila popis porodu tak, jak jej chci prožít. Papír formátu A4 jsem si pročítala každý den a snažila jsem si průběh představit … Pokračovat ve čtení →
Ivana podporuje nás! Ze svého prvního porodu jsem si odnesla trauma a mnoho bolesti. Představovala jsem si přirozený porod a místo toho mě v 32. týdnu čekal šok, kdy mi po dvou dnech kontrakcí a zašlém čípku vytáhli dceru z těla císařským řezem pro polohu koncem pánevním. Byla jsem nepřipravená, nezkušená a zastrašená, doktoři mi připadali nelidští, ani slůvko podpory … Pokračovat ve čtení →
Přesně rok po naší svatbě konané na mořském útesu jednoho řeckého ostrova jsme seděli v letadle a právě se nacházeli nad řeckým územím. Patnáctiletý syn se sluchátky na uších občas pohlédne na sluncem ozářená oblaka a na hluboko pod nimi rozprostírající se moře. Manžel mi k našemu prvnímu výročí podává drobnou krabičku s prstýnkem na nohu. S radostí si ho … Pokračovat ve čtení →
O narození prvního syna jsem psala v příběhu pro Ivanu č. 305. I přesto, že porod byl bezproblémový, zůstal ve mně pocit, že vše mohlo a mělo proběhnout jinak, že mi byl porod ukraden, že synovi bylo ukradeno zdravé narození a přirozené sžívání se mnou, jako matkou. Proto, když jsem znovu otěhotněla, velmi hluboce jsem se zabývala tím, jakým způsobem … Pokračovat ve čtení →
Jak přišel Jimmy na svět Když jsem se dozvěděla, že čekáme druhé miminko, začala se mi v hlavě zjevovat myšlenka domácího porodu. První děťátko jsem porodila před šesti lety ve Vítkovické nemocnici, kde mi byla laskavou manipulací nabízena medikace, nástřih a v nestřeženou chvíli bylo provedeno skočení po břiše s cílem „pomoct“ dceři ven. Nemocniční systém a přístup mi nevyhovoval. Věděla jsem, že … Pokračovat ve čtení →
Nedělňátko Při narození mé dcery se potvrdilo, že líná huba je holé neštěstí a že štěstí v české porodnici přeje připraveným. Paní Ivana v něm sehrála roli prostřednictvím své knížky “Hovory s porodní bábou” a prostřednictvím osvěty, kterou šíří. Kromě toho je dobré si přečíst třeba příručku Světové zdravotnické organizace o péči u normálního porodu (ke stažení např zde: http://www.aperio.cz/247/who-pece-v-prubehu-normalniho-porodu-prakticka-prirucka) … Pokračovat ve čtení →
Je pozdě v noci a já přemýšlím, přemýšlím o tom jak je vůbec možné, že já, netěhotná matka dvou a půl roční dcery může tak často a intenzivně přemýšlet o svém dalším porodu, když druhé dítě ještě vůbec neplánuje. 🙂 Víte proč? Protože mám strach, mám strach z toho, že společnost mě odsoudí za to, co bych tolik chtěla. Za … Pokračovat ve čtení →
Můj příběh pro Ivanu je o respektu k jedinečnosti každé ženy a o tom, co ji posiluje a co naopak ponižuje. Posílám jí jej, protože ji chci podpořit a vážím si všeho, co vykonala a co stále dělá. Z těhotenství jsme byli celí rozechvělí a jako by to ani nebyla pravda, dokud to nepotvrdí lékař. Naplňovalo nás štěstí, ale samozřejmě … Pokračovat ve čtení →
19.8.2013 se nám, opět doma, narodil syn Ondřej. Jeho starší sestřička Kačule (příběh č.130), 2 roky a tři měsíce, byla u toho a všem o tom s nadšením vypráví! Bylo to totiž úplně normální a naprosto přirozené. Ale jak se to tedy vše přihodilo. Již v těhotenství mě trápilo, s kým budu rodit. První porod proběhl naprosto bezproblémově za pomoci … Pokračovat ve čtení →
Po přečtení článku v pátek uvedeného v Reflexu jsem se konečně rozhoupala k napsání otevřeného dopisu časopisu Reflexu o mém porodu v Norsku. Ráda bych ho věnovala i paní Ivaně, která je pro mě velká bojovnice.. a chtěla bych, aby věděla, že i já patřím mezi ty, kdo jí podporují.. Vážení, v pátek 13.12.2012 jsem si přečetla článek vašeho časopisu … Pokračovat ve čtení →
Ještě asi před rokem nebo dvěma jsem vedla horlivou diskuzi s kamarádkou v kavárně o domácích porodech. Naprosto jsem nechápala, jak někdo může takto hazardovat se životem, že bych to „zakázala“ a ženy by přece měly rodit jen v porodnici, protože je musí rodit lékař… Nyní mám naprosto opačný názor a naopak bych klidně o domácím porodu uvažovala 🙂 Kde … Pokračovat ve čtení →
O tom, že bych chtěla porodit své dítě doma, jsem měla jasno už v době, kdy jsem ještě na vlastní děti příliš nemyslela. Na porod jsem se vždycky těšila, považovala jsem ho za důležitý a mimořádný zážitek v životě ženy. V těhotenství dostávala moje představa jasnější podobu. Pokud bude všechno v pořádku, chtěla bych rodit doma, být se svým mužem, … Pokračovat ve čtení →
Vojtíšek Náš klučík si pospíšil o tři týdny. Čekala jsem to, poněvadž jsem byla od 7. měsíce na hořčíku kvůli falešným kontrakcím. Když jsem vyrážela do porodnice, chtěla jsem mít porod co nejpřirozenější, ač jsem v té době neměla zcela určitou představu, neměla jsem připravené argumenty. Protože Motol je svým způsobem i moje pracovní prostředí, třebaže ne zrovna porodnický obor, … Pokračovat ve čtení →
Jak se naše malá na svět vyklubala Dnes je to přesně rok a měsíc, co se naše malá na svět vyklubala. Předcházelo tomu krásné období – období těhotenství a také moje cesta a dozrávání k tomu „kde a jak rodit“. Jako těhotná jsem se cítila naprosto normálně, dělala dál vše co předtím a lezla po kopcích skoro do posledního dne. … Pokračovat ve čtení →
Moje cesta k domácímu porodu Moje první dcerka se narodila před třemi lety klasicky v porodnici se všemi „nezbytnostmi“ jako je holení, klystýr, umělý oxytocin, nástřih, poloha vleže, předčasné přestřižení pupeční šňůry atd. Navzdory tomu všemu jsme to ve zdraví zvládly a ve mně narození dcerky zanechalo hlavně velmi silný pozitivní pocit. Pamatuji si, že ještě někdy po prvním porodu … Pokračovat ve čtení →
V bříšku Paní Königsmarková je pro mne symbolem přirozeně bezpečného porodu, ať už v porodnici nebo kdekoli jinde, třeba i doma, na místě záleží jen kvůli ženě, která chce přivést na svět své dítě, tam kde se ona a její dítě cítí bezpečně – opak stresu. Já jsem se v porodnici v Benešově při mém druhém porodu, cítila téměř bezpečně, … Pokračovat ve čtení →
Na návštěvě se nerodí Chtěla bych svým příběhem podpořit paní Ivanu a všechny porodní asistentky, které poskytují péči ženám při domácích porodech. Přestože se jedná jen o můj subjektivní pohled na věc, obligátní bezpečnostní věta „Tohle doma rozhodně nezkoušejte“ se v tomto případě tak úplně nehodí. Máme tři děti. První se narodilo v nemocnici, další dvě již doma. Už v … Pokračovat ve čtení →
Ráda bych svým příběhem podpořila Ivanu a vůbec všechny porodní asistentky a maminky, které se rozhodly rodit doma. Můj zážitek je příkladem toho, kdy moje tělo a miminko byli ve větším bezpečí v klidu domova, kde porod mohl proběhnout přirozeně, než by se stalo v nemocnici. Žádný doktor v mém okolí by mě nenechal porodit koncem pánevním, a tak by … Pokračovat ve čtení →
Cože? Jsem těhotná? Nikdy nezapomenu na to odpoledne, kdy jsem usedla k jídelnímu stolu, pozorovala svou dvouletou dceru, jak se pere se špagetami, a v ruce jsem držela výsledek těhotenského testu. Tentokrát nový člen do rodiny zavítal opravdu rychle, no tak jo, tak co bude dál? Dál to bylo jasné. Kontaktovala jsem porodní asistentku Věru Novákovou, jestli má nějaké plány … Pokračovat ve čtení →
Môj pôrodný príbeh venujem ako podporu pre PA Ivanu. Verím, že PA si svoju robotu spravila dobre a že chyba bola niekde inde… Ked umrie dieťatko v nemocnici, nerobí sa z toho takéto halo, a nikto nechce od zdravotného personálu takú nehoráznu pokutu… Prajem veľa síl a posielam mnoho ženskej energie tam, kde to Ivana potrebuje… Petra Nenčevová Prvý apríl … Pokračovat ve čtení →
Leden 2013, Newport, Wales, Velká Británie. Právě jsme se přestěhovali. Miminko se mohlo kdykoliv narodit. Já doufala, že ještě počká, až se zabydlíme. Opravdu počkalo, ale ne tak dlouho… Na domácí porod bylo vše připraveno. Na klinice jsem navštívila mou porodní asistentku. S úsměvem poznamenala, že „ty její těhotné“ nerodí a nerodí. „Dětičky jsou jako ovce. Když cítí zimu, nechce … Pokračovat ve čtení →
Jak se rodí v Podkozí Ráda bych svým příběhem podpořila nejen Ivanu, ale také Zuzanu a všechny porodní asistentky v jejich krásné, tolik potřebné a dnes nedoceněné práci – přivádění nových človíčků na svět. Jak to tedy bylo s naší Mařenkou? Celé moje těhotenství probíhalo naprosto pohodově, radovala jsem se ze zdraví mého těla i sil přírody, které zařídily, že … Pokračovat ve čtení →
Dnes děti dostávají vysvědčení, asi to nebude taková radost, jako nás potkala hned na začátku školního roku, dnes nás na tom papíře nečeká vůbec žádné překvapení, ale učit se je v každém případě stále třeba a pro nás, co už nejsme hodnoceni, to platí zvlášť. Krátce před Vánoci 2015 jsem, lapajíc po dechu, zírala na 2 jasné čáry na těhotenském … Pokračovat ve čtení →
Moje sestřenice se v osmdesátých letech vdala do Holandska. Před několika lety jsme se setkaly, já s čerstvým břichem, ona s dvěma dospělými dětmi. Mému vyprávění o případu Ivany Königsmarkové a o postoji českých lékařů k domácím porodům nechtěla ani věřit. Ivanu se rozhodla také podpořit svým porodním příběhem, protože si však v psané češtině už není zcela jistá, natočily … Pokračovat ve čtení →
Můj porodní příběh V sobotu to byly dva roky, kdy se nám narodil náš synáček. Miminko jsme s přítelem plánovali a s láskou jsme se těšili, až budeme rodina. Těhotenství zpočátku probíhalo normálně a pomalu jsme se připravovali na porod a příchod miminka. Chodili jsme na předporodní kurz, četli knížky, chystali výbavičku, psali předporodní plán. Byla jsem rozhodnutá rodit v … Pokračovat ve čtení →
Viktor Svůj příspěvek píšu, abych se podělila o svou zkušenost s prací samostatné porodní asistentky, do jejíž péče jsem se v průběhu prvního, druhého a teď I třetího těhotenství rozhodla svěřit. Je svědectvím toho, jak důležitá je úzká interakce budoucí matky se zkušenější ženou, jež ví, co se během těhotenství odehrává v tělesné I duševní rovině. Jež se dovede naladit … Pokračovat ve čtení →
Jak jsem potkala Železnou Bohyni Milá Ivano, když jsem Vás poprvé potkala, osobně jsem si Vás nazvala “Železnou Bohyní”. To bylo první, co mě napadlo, když jsem se s Vámi setkala. Nyní se pokusím krátce vysvětlit proč: Železná proto, že jste pevná, a jdete přímo k věci, ale nespěcháte a jste trochu přísná, to pro pořádek věcí. A Bohyně proto, … Pokračovat ve čtení →
Krotitel slonů Naše první slůně jsem porodila v domácím prostředí v Praze v bytě svého nejlepšího kamaráda s manželem, porodní asistentkou a dulou. Byla to tedy hurá akce, protože jsem vše měla vymyšleno tak, že se kolem 19.9. přesunu do Prahy, kde jsem měla zajištěný byt bratra dulí kolegyně, tedy cca 3 týdny před plánovaným termínem, ale malý se ohlásil … Pokračovat ve čtení →
Porod je pro mě fantastická událost, vrchol přirozeného ženství a toho, jak všechno dokonale funguje. Má to jenom jedno ALE. A tím je odjezd do porodnice. Kdy přesně k němu má dojít? Vyzkoušela jsem 3 možnosti: porod – odjezd při kontrakcích po 5 minutách byl moje rozhodnutí. Vzdálenost porodnice 2 hodiny jízdy. Po příjezdu a na příjmu se kontrakce zastavují, … Pokračovat ve čtení →
