Prvního syna jsem porodila v porodnici. Toho druhého jsem takových zážitků chtěla ušetřit, a proto jsme se s manželem rozhodli pro porod doma. Našla jsem si tu „svou“ porodní asistentku a chodila jsem i na kontroly ke své gynekoložce. Pro pocit jistoty jsem si říkala, že by bylo fajn mít „v záloze“ ještě jednu PA, kdyby náhodou ta má nemohla. … Pokračovat ve čtení →
Popsala jsem svůj porod doma pro Respekt, do rubriky Jeden den v životě, ale myslím, že to nakonec neotiskli :-)… Budu moc ráda, pokud příběh Ivaně pomůže. S úctou k Vaší práci, Martina Kamenská-Turečková, um. kovářka, magistra biologie, lektorka týmové spolupráce Zadání „jeden den“ nesplním, ale do 24 hodin se vejdu. Po odpoledním spaní s dvouletou dcerkou Ladou, o půl … Pokračovat ve čtení →
Na začátku bylo slovo. To slovo bylo porod. Znamenalo pro mě a mou těhotnou manželku, že se jede do porodnice, tam se porodí a pak se jede domů. Normálně. Rádi víme o věcech, které se nás týkají, dostatečné množství informací tak, aby nám zapadaly do schématu, kterým si popisujeme svět. Proto jsme začali zjišťovat, jak se normálně rodí a co … Pokračovat ve čtení →
Po 2 bezproblémových porodech jsem myslela, že mě u třetího nemůže nic překvapit. Mé třetí děťátko bylo ale neposedné a nechtělo se otočit hlavičkou dolů. Můj klid a jistota byly pryč, když mi pan doktor ustaraně sděloval, že budu muset rodit koncem pánevním anebo císařským řezem. Napadlo mě vyrazit na poradu do smíchovské ordinace paní Königsmarkové. Byla jsem tam jen … Pokračovat ve čtení →
Nevědomě jsem se jako dobrovolník ocitl před 5 lety na festivalu „Světový týden respektu k porodu“. Samozřejmě, že porod doma byla pro mne tehdy naprosto vyloučená věc. Další náhodou mne zaujala přednáška s Ivanou, na které profesionálně a fundovaně odpovídala na dotazy rodiček. Pouze jsem poslouchal. Až dnes mohu zpětně konstatovat, že mne Ivanina přirozenost doprovázená jasnými fakty bez sugestivních … Pokračovat ve čtení →
Dnes, 10.2.2012, byla maďarská porodní asistentka Ágnes Geréb pravomocně odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody, 10 letům zákazu vykonávání povolání a peněžitému trestu 300 tisíc forintů, a to nepodmíněně a bez možnosti odvolání. Zatím nebylo stanoveno místo a datum nástupu trestu. Ágnes dostane předvolání během 2 týdnů až 2 měsíců. V běžných demokratických právních systémech není obvyklé, aby odvolací soud zvýšil … Pokračovat ve čtení →
Již delší dobu přemýšlím, co vlastně o Ivaně napsat. Jak důstojně, věrohodně a bez zbytečného a zdlouhavého vychvalování popsat, jak moc mi zasáhla do života. Protože zasáhla. Aniž by to zřejmě vůbec kdy tušila, ovlivnila pro mě to zatím nejdůležitější a nejkrásnější. Můj první porod. Mohla bych nyní popsat, jak moc mi otevřely oči její četné přednášky v rámci Světového … Pokračovat ve čtení →
Ten den, kdy jsem porodila doma naše třetí dítě, bude pro mne jednou z nejkrásnějších vzpomínek. I první dva porody pro mě byly krásné, vždyť jsem na svět přivedla dvě úžasné dcery, ale… je tam zkrátka to ALE. Doma jsem si dělala jen to, co jsem chtěla, všichni poslouchali mě a nemusela jsem nikoho poslouchat já, nikdo mě nepřesvědčoval, co … Pokračovat ve čtení →
Posílám svůj příběh pro Ivanu. Je tam zmíněná jen okrajově, ale pokládám za důležité ji i ostatní porodní asistentky podpořit. Když mi moje těhotná kamarádka vyprávěla, že chodí na předporodní kurzy, přišlo mi to skvělé. Až budu těhotná, taky budu nějaký navštěvovat, napadlo mě. Když mi řekla, že by chtěla rodit doma, tak už to ve mně takové nadšení neprobudilo. … Pokračovat ve čtení →
Zbývalo jen pár měsíců do svobodného nadechnutí se. Lidé si začali připravovat své klíče, aby jimi mohli definitivně zazvonit komunistické totalitě. Mráz se pomalu vracel zpátky do Kremlu a všichni si povolili o jednu dírku svěrací kazajku. Zbýval ještě jeden rok, než je mohli zahodit úplně. Psal se rok 1988. Stál jsem tehdy před nevzhledně vyhlížející asi pětipatrovou budovou, jejíž … Pokračovat ve čtení →
S Ivankou som sa zoznámila cca pred desiatimi rokmi, necelý rok po pôrode prvého syna. Po nepríjemnej nemocničnej skúsenosti som sa totiž pevne odhodlala, že moje ďalšie tehotenstvo a pôrod budú na rozdiel od prvého krásne, bez stresu a v pohode. Myslela som si, že k tomu potrebujem hlavne to, aby som o problematike vedela čo najviac. Prihlásila som sa … Pokračovat ve čtení →
Velice si vážím osobní statečnosti paní Königsmarkové a úsilí, které věnovala na zlepšení stavu porodnictví v ČR. Tímto jí věnuji svůj příběh, který vyšel v knize Porodní příběhy/Rodíme se jen jednou, Díky Penny! Zdenka Pšeničková … Pokračovat ve čtení →
Jak to bývá, porodit miminko se jezdí do nemocnice. Ale v téhle chvíli žena potřebuje soukromí, pocit bezpečí a blízké lidi kolem sebe. Nemocnice byla posledním místem, které bych si představovala, proto jsme se rozhodli pro porod v teple našeho domova v Dejvicích, malého dvoupokojového bytečku. Přiznám se, myslím si, že to byl můj nejsilnější životní zážitek, a také pro … Pokračovat ve čtení →
Přidávám se k napsání příběhu pro Ivanu, po přečtení prvního příspěvku se mi vybavil můj porod. První a poslední, zatím, i když už je to víc jak 23 let. Kdysi jsem i já chtěla být porodní bábou, ale člověk míní a život mění. Napsáním příběhu o mém porodu jsem chtěla vyjádřit podporu paní Ivaně, její práce si velmi vážím a … Pokračovat ve čtení →
Porodila jsem. Dítě je tady. Radost. Chlapec, chlapec je tady. Je svatý Václav, jedna hodina ráno. Radost, radost, radost! Teplé, těžké tělíčko, náruč, prsa. Všechno je tu. Klid, teplo. Tiché hlasy. Hodina, dvě. Radost. Tři hodiny, kde je placenta? Cože? Placenta? Další hodina. Vzpomínka – bolest, tahání, bolest. Placenta tady není. Co uděláme? Volejte Ivanu. Co poradí? Pojedeš do porodnice? … Pokračovat ve čtení →
Rodila jsem v porodnici a paní Ivana se naším životem vlastně jen mihla, ale jak už to u osob podobného formátu bývá, zanechala po sobě nesmazatelnou stopu. Ráda bych vylíčením našeho nedlouhého příběhu vyjádřila svou podporu této úžasné ženě a také všem, kteří se zasazují za právo ženy porodit přirozeně, intimně a s důvěrou. Když jsem čekala své první dítě, … Pokračovat ve čtení →
V roce 2008 jsem byla poprvé těhotná a četla jsem knihu Hovory s porodní bábou. Ta kniha mi dala odpovědi na spoustu otázek a také na tu, koho bych chtěla za svou porodní asistentku. Kontaktovala jsem Ivanu a začala k ní docházet do poradny a později také na předporodní kurz. Bylo domluveno, že porod proběhne za přítomnosti Ivany a mého … Pokračovat ve čtení →
Je konec října, prší, je zima a vošklivo. Jsem celá omrzelá, rozbolavělá a chtěla bych strávit den v horký sprše. Jenomže zjišťuju, že ta báječná věc, která mě vždycky tak povzbudí a zahřeje, dneska vůbec nefunguje. Otráveně lezu ven, balím se do županu a jdu drandit na net. A pomalounku polehounku se vtírá tušení, že se začíná něco dít – … Pokračovat ve čtení →
Vítek se narodil v porodnici. Jela jsem tam s představou přirozeného porodu, ale nebyla jsem nijak bojovně naladěná, říkala jsem si, nebudu přece trvat při prvním porodu na něčem, co by mohlo dítěti ublížit, a sestry tam odrodily takových dětí…a na předporodním kurzu to bylo samé „bude to hlavně podle vás, maminky“… Jenže jsem přijela do nemocnice a ztratila půdu … Pokračovat ve čtení →
O svém prvním porodu jsem měla celkem jasnou představu – pokud bude těhotenství i vlastní porod probíhat bez komplikací, chtěla bych porodu nechat volný průběh. Chtěla jsem se vyhnout zbytečným lékařským zásahům a medikamentům. Byla jsem přesvědčena o tom, že příroda příchod miminka na svět zařídila nejlépe, jak mohla a průběh porodu není třeba nijak „vylepšovat“ či „opravovat“, pokud vše … Pokračovat ve čtení →
Už své první dítě jsem chtěla rodit doma. Jenže tenhle nápad se u manžela nesetkal s kladnou odezvou. Tak jsem se důkladně připravila na porod v porodnici. Snažila jsem se poznat personál, prostředí, možnosti… Nicméně až u porodu jsem poznala, že mi mazali med kolem pusy, porodní plán nerespektovali (možná ho četla alespoň dětská doktorka, která se při vstupu představila) … Pokračovat ve čtení →
S podporou Ivany Königsmarkové jsme s manželem přivedli doma na svět posledního července roku 2007 naše druhé dítě, syna Vítka. Byl to jeden z nejkrásnějších dní mého života. Jako poděkování Ivaně za tento skvostný, slavnostní, soukromý, rodinný zážitek bych ráda popsala několik důležitých okamžiků před porodem, při porodu i po porodu. Proč jsem se podruhé s naprostou důvěrou ve své … Pokračovat ve čtení →
Jmenuji se Katka, bude mi 36 let a mám již 2 velké děti (12 a 8 let). Obě děti jsem rodila v Pardubické porodnici. Je to již dlouho, ale že bych na porod vzpomínala s láskou, či něčím, co by mne obohatilo, to rozhodně ne. Neměla jsem v těhotenství žádné problémy a i při porodu vše probíhalo hladce, obě děti … Pokračovat ve čtení →
Připadala jsem si jako šíleně stará matka, první dceru jsem měla ve třiceti, normálně v porodnici, respektive nenormálně, protože pan primář dostal od mých rodičů po porodu tátův pracovní kufřík šampaňského a whiskey, ještě dnes si vzpomínám, jak jsem se smála, když mi táta v pokoji kufřík otevřel… no byl to protekční porod, naši nenechali nic náhodě, ví jak to … Pokračovat ve čtení →
Moje první těhotenství začalo návštěvou A-centra v Karlíně. Ano, až tam jsem si v pátém týdnu těhotenství uvědomila, že jsem těhotná, a pomalu mi začalo docházet, co se se mnou děje. Do té doby jsem dvakrát navštívila svého gynekologa a byla jsem naprosto rozčarovaná jeho přístupem k těhotným. Neuvědomila jsem si nikdy před tím, jak obrovský je rozdíl mezi tím, … Pokračovat ve čtení →
Po čtení „Nové doby Porodní“ od Vlastimila Marka jsem se pevně rozhodl, že náš porod proběhne společně s dulou, které budeme důvěřovat, v nějaké alternativním porodům nakloněné porodnici. Pak jsem jednoho dne svolil, že navštívím předporodní kurz, kam už manželka měsíc chodí. Nemusela mne přemlouvat, šel jsem rád. A zde jsme se seznámili se Zuzkou Sobčíkovou. Byla mi sympatická na … Pokračovat ve čtení →
Vojta nebyl plánované dítko. Vlastně jsem se do té doby o téma těhotenství ani porodu vůbec nezajímala, protože jsem si myslela, že času je ještě spoustu. Najednou to však bylo tady, naprosto aktuální. Nebyly důvody, proč nepřivítat tuto skutečnost s radostí, vždyť s mužem se milujeme a víme, že patříme jeden k druhému, chceme spolu strávit celé naše žití. Naplnila … Pokračovat ve čtení →
1. porodní příběh rodiny Veselých Poprvé jsem se s Ivanou potkala během těhotenství své první dcery. S klidem mohu říci, že toto setkání významným způsobem ovlivnilo nejen můj život. Poprvé jsem otěhotněla, aniž bych o těhotenství a rození dětí cokoliv věděla. Otěhotnění byl spontánní akt, který se přihodil na cestách po Jižní Americe. Oba já i můj muž jsme cítili … Pokračovat ve čtení →
Od konce loňského roku mi tato věta zní neustále v uších. Však my vám to zatrhneme! Tu větu jsem slyšela na vlastní uši. Ne z rádia či z televize. Vyřkl jí pravicový senátor Tomáš Jirsa poté, co se ujistil, že můj syn Oliver je ten domorodec. Ten, který v jeho vidění jistě jen zázrakem přežil domácí porod. A domácí porod … Pokračovat ve čtení →
Nechci psát o svém porodu, ale o přerodu. O tom, co jsem pro sebe díky paní Ivaně objevila. Od malička jsem měla velice nejasnou představu, čím chci být jako velká. Sny o budoucím povolání jsem střídala jako ponožky, žádný nebyl dost výrazný. Co jsem ale věděla určitě: Chci být máma, a to dobrá máma se spoustou dětí. Jsem prostřední ze … Pokračovat ve čtení →
1. časť Počas prvého tehotenstva v roku 2008-09 som pravidelne navštevovala pražské A-centrum, kde som sa prvý krát stretla s možnosťou rodiť doma. Rozhovory s maminkami, ktoré sa pre pôrod doma rozhodli, boli zaujímavé, ale v praxi som si nedokázala sama seba v tejto úlohe predstaviť. Registrovala som sa v pôrodnici, chodila k lekárovi na pravidelné prehliadky a poctivo som … Pokračovat ve čtení →
S Ivanou jsem se setkala po pro mne velice nepříjemné zkušenosti. Vyhledala jsem jí totiž po porodu mé první dcery v jedné z nejznámějších pražských porodnic. Tento první porod, jak jsem si později plně uvědomila, skončil dle mého názoru zbytečně operací, tedy císařským řezem. Měli jsme zaplacenou přítomnost otce u porodu, který ale u porodu být nemohl, vzhledem k dalším … Pokračovat ve čtení →
Volá mi manžel mé známé, o které vím, že se bojí jít porodit po dvou předchozích zkušenostech do porodnice a taky se bojí rodit doma, ale tam se bojí méně. Po celou dobu těhotenství byla ve velkém stresu z toho, že má na vesnici jisté postavení, se staršími dětmi chodí k místní pediatře, ale byla přesvědčená, že když jí po … Pokračovat ve čtení →
Mé první těhotenství neskončilo šťastně. O to větší bylo mé překvapení a také trochu zděšení, když jsem po necelých 2 měsících zjistila, že jsem opět těhotná. Bohužel se znovu opakovalo slabé krvácení v prvních měsících – dnes již díky Ivaně vím, že určité procento žen má každý průběh těhotenství takovýto a já patřím mezi ně. Tehdy jsem se ale tolik, … Pokračovat ve čtení →
Ivano, dobrý večer, poprvé jsem se s Vámi setkala prostřednictvím knížky Hovory s porodní bábou. Tenkrát jsem už měla Františka, pod srdcem Ondru a vyhledala jsem Vás s jasným cílem porodit doma za Vaší asistence. Poradny s Vámi byly milé a zklidňující. V den D jsem za Vámi měla přijít do poradny, ale místo toho jsem začala rodit. Volala jsem … Pokračovat ve čtení →
Po narození svého prvního syna jsem bojovala s kojením. Dva měsíce mně to stále bolelo. Zavolala jsem si k sobě domů laktační poradkyni, která mně naučila takové nepřirozené polohy na kojení, že se mi bolesti ještě zhoršily. Dostala jsem doporučení na I. K., že kamarádce zachránila kojení. Zavolala jsem jí, domluvily jsme se, přijela. Podívala se, jaké kejkle vyvádím s … Pokračovat ve čtení →
Svůj porodní příběh píšu již poněkolikáté. Poprvé ne pro sebe, ne pro kamarády, ne pro neznámé čtenáře. Píšu příběh pro Vás, Ivano. Pro člověka, díky kterému jsem po druhém porodu nepropadla zoufalství, díky kterému jsem našla cestu, kterou jsem mohla jít dál. Jakkoliv to může znít paradoxně. Co vlastně může mít dvojnásobná císařovna společného se soukromou porodní asistentkou? První porod … Pokračovat ve čtení →
Když jsem se měla poprvé s Ivanou setkat, byla jsem nervózní víc než před prvním rande. Hodně jsem o ní slyšela, málo jsem si ale uměla reálně představit. A současně málokdy mi tolik záleželo na tom, aby schůzka „dopadla dobře“ – abych nebyla odmítnuta. Vlastně si nemohu vzpomenout na žádnou jinou obchodní či soukromou schůzku za posledních deset let, před … Pokračovat ve čtení →
Amélka 2.5.2008 Tématikou porodů jsem se dlouho zabývala. Bylo mi z průběhu mého života jasné, že můj začátek života byl velmi traumatický. Maminka o porodu nemluvila, bylo to pro ni tabu. Ale naštěstí existuje tělesná paměť, tak jsem hodně zjistila pozorováním svého těla a emocí, meditacemi a terapiemi. Bylo mi jasné, že chci aby mé dítě mělo jiný začátek. Do … Pokračovat ve čtení →
O Ivaně jsem se poprvé dozvěděla z médií někdy v první polovině svého prvního těhotenství. Rodiče mi přeposlali článek o jejím soudním procesu s obavou, jak by také mohl dopadnout domácí porod, který jsme také plánovali. Musím přiznat, že poté byl i můj pohled trochu touto zprávou zabarvený. O nějakou dobu později jsem měla možnost seznámit se s ní osobně. … Pokračovat ve čtení →
Celé těhotenství jsem intenzivně řešila porod. Toužila jsem po přirozeném porodu, aby moje miminko mělo dobrý začátek, aby na to mělo v podvědomí dobré vzpomínky. Toužila jsem mít se svým dítětem hezký vztah a aby vnímalo první okamžiky jako přátelské, aby se mu tak vryly do podvědomí a podle toho posuzovalo svět dál. Nedařilo se mi najít porodnici, která by … Pokračovat ve čtení →
Můj příběh s Ivanou není nikterak dlouhý, protože jsem nakonec rodila v porodnici (a velice toho lituji), ale Ivana mi nesmírně pomohla. K Ivaně jsem začala docházet, když jsem se pohádala s primářkou v gynekologické ordinaci, že nechci monitor. Jako správná těhule jsem se rozbrečela a řekla, že už tam nejdu. Zbytek těhotenství jsem docházela k Ivaně. A byly to … Pokračovat ve čtení →
Ivaně Známe to z vlastního zrození. O našem životě rozhoduje povolaná autorita. Nejdříve lékař, ten nás pro naše dobro oddělí od matky, protože dítě je matkou ohrožené a musí být v péči kvalifikované osoby, která odborně kontakt dávkuje v předem vyměřených a návykem posvěcených spanilých jízdách na nemocničních tácech. Jak rosteme, pečují o naše blaho další lidé, třeba učitelé. Naučili … Pokračovat ve čtení →
Dceři se blížily třetí narozeniny a nastal čas, aby se naše rodina opět rozšířila. Těsně před oslavou jsme zjistili, že u nás brzy bude zase o něco veseleji. Tentokrát jsem byla v naprostém klidu a pohodičce od samého počátku. Už v den, kdy jsem držela v ruce pozitivní test, jsem myslela na Ivanu a těšila se, jak se z toho … Pokračovat ve čtení →
Začátek roku 2007 S přítelem nám bylo čtyřiadvacet a čekali jsme první dítě. Ačkoliv, nebo možná právě proto, že jsem vystudovaná zdravotní sestra, jsem věděla, že moje těhotenství a naše dítě je opravdu jen naše, nechci tak důležitý a přirozený proces vložit do rukou lékařů, nemocnic nebo státu. Pokud bude vše probíhat bez komplikací, já i děťátko budeme zdravé, není … Pokračovat ve čtení →
Poprvé… Naše první setkání s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou se událo v roce 2005, kdy jsme čekali naše první dítě. Chodili jsme k ní na předporodní kurz do Aperia a moc jsme si to užívali. Vždycky jsme se tam, kromě jiného, dost nasmáli. Ivana má výborný smysl pro humor, je vtipná a zároveň velmi laskavá a milá bytost. Porodili jsme … Pokračovat ve čtení →
Právě před rokem se nám narodila dcera Lea. V porodnici, byl u toho můj muž a byl to nejšťastnější den mého života. Teprve když jsme si Leu přinesli domů, uvědomila jsem si ve srovnání s důvěrně známými věcmi v bytě, jak je maličká. Neměla ani dvě a půl kila, drobeček, co se ztrácel na naší manželské posteli. Zavolala jsem tehdy … Pokračovat ve čtení →
Honzík se nám narodil v noci v podolské porodnici na porodní stoličce. Psal se rok 2006 a pro mě i pro Ondru to byl nejkrásnější a nejsilnější okamžik, jaký jsme do té doby zažili. Asi že byl první porod zcela bezproblémový a my chtěli tyto jedinečné chvíle prožít trochu jinak, než by nám porodnice mohla umožnit, rozhodli jsme se, že bychom … Pokračovat ve čtení →
Moje cesta k přirozenému porodu vedla přes můj první, z mého pohledu nevydařený, nemocniční porod. Tenkrát jsem se porodu moc bála a jak se blížil, tak rostl i můj strach. Odmalička mám takovou vlastnost, že věci, které neumím, se nerada učím před cizími lidmi. Neumím se pak soustředit, jsem trémista. Myslím, že můj strach z porodu vyplýval i z tohoto. … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, jsem ráda, že mám tu zkušenost a mohu přispět svým příběhem na tyto stránky. S Vaším jménem a Vaší prací jsem se poprvé setkala už před porodem prvního dítěte, kdy jsem si hledala informace o přirozeném porodu. I díky Vaší práci jsem už první porod, prožila jako krásný a přirozený. Když jsem čekala druhé dítě, rozhodla jsem se … Pokračovat ve čtení →
